Démoni

Argento a Bava společně stvořili tento pekelný démonický úder, ve kterém neni nouze o krev, škrábání, kousání, taky nějaká ta exkurze do hlubin lidského těla, různé nápadité vraždy, litry zeleného i bílého hnisu. To vše v uzavřených prostorách temného, klaustrofobicky působícího kina a za doprovodu rozmanité hudby. Stará italská škola jak vyšitá. Kdo by pod názvem Démoni čekal nějakou duchařinu, ten by se šeredně mýlil. (12.09.2010)

Jedna hvězda za "hardgore" atmosféru jak po nechutně vizuální tak po hutně hudební stránce, druhá hvězda za vzpomínku na italskou klasiku pirátských béček se simultánním jedno "dabingem" z doby komančů, třetí hvězda rovněž za vzpomínku na italskou klasiku pirátských béček se simultánním jedno "dabingem" z doby komančů a čtvrtou si to zaslouží opět jen za vzpomínku na italskou klasiku pirátských béček se simultánním jedno "dabingem" z doby komančů....víc nic. (25.06.2006)

Dnes už kultovní splatter-punkový zářez Italů se všemi klady i zápory. Teda vlastně jednim záporem - tim je absence scénáře, a to i přesto, že na něm makalo hned několik lidí v čele se samotným Argentem... Ale co, do prdele s příběhem, tady jde o čistou lásku k hororovému žánru! Démoni hned od začátku šlápnou na plyn a při vysokých otáčkách si razí krvavou cestu skrz sál plný diváků. Všechno začne vizuálně úchvatnou scénou proměny ženy v hnusnýho démona na dámskym hajzlíku. V tu chvíli propuká v kině obrovská panika, jedno gore střídá druhé (naprosto skvělé efekty od mistra v oboru Sergia Stivalettiho), za pochodu hardrockové muziky se tu na motorce sekají hlavy a celá ta brutální podívaná vrcholí pádem helikoptéry. Neni divu, že Démoni u velké základny fanoušků mají pověst hororové bible. (08.06.2011)

Brutální splatterpunkový snímek, který sice může odradit méně otrlého diváka množstvím silně nechutných scén, ale zato stojí na skvělém nápadu. Tvůrci umístli děj do kina, kde se promítá horror. Tento základní syžet je dále invenčně rozvíjen téměř surrealistickou formou, kdy se děj na plátně prolíná s dějem v hledišti kina. Vše je hojně kořeněno funkčním využitím heavy metalové muziky ve scénách líčících hromadnou paniku a zoufalý boj o přežití. Zvláště v tomto ohledu byli Démoni průkopnickou událostí (něco podobného se do té doby prakticky nedělalo). Za tímto účelem byly použity skladby kapel, patřících k tehdejší metalové špičce: např. Accept, Saxon, Mötley Crüe nebo Pretty Maids. Šlehačkou na dortu je pak působivá originální hudba Claudia Simmonetiho. Tvůrci, kterými byli tři výrazné postavy italského horroru (režiséři Lamberto Bava, Dario Argento a Michele Soavi) velmi dobře pracují s klaustrofobními prvky, a často využívají comicsovou a punkovou estetiku. Umělecký přesah tohoto horroru je zřejmý - neschopnost hrdinů opustit kino může odkazovat např. až k Buňuelovu Andělu zkázy. Snímek je neprávem polozapomenutou, i když kultovní a mladším publikem dnes znovu objevovanou záležitostí. V 80. letech patřil u nás ke zlatým hřebům nejedné videopárty: Když chtěl hostitel předvést divákům něco šokujícího, obvykle neomylně sáhl po Evil Dead či právě po Démonech. (11.04.2005)

Tedy pokud máte chuť se pořádně zasmát a užít si trochu ujeté zábavy, tak žádná připitomělá komedie, ale TOHLE. Opravdu vřele doporučuji ;o) Ze začátku možná chvílemi trošku nudí (proto ta hvězda dolů), ale až se objeví motorka, nezůstane oko suché (smíchy;o). Nepřemýšlejte nad logickými nedostatky, těch je tam samozřejmě až až, ale je to horor, tak to se omlouvá :o) (25.05.2005)