Démoni

Dokonalý príklad kladov i záporov talianskych hororov zlatého obdobia 70tych a 80tych rokov: na jednej strane precízny vizuál s dôrazom na masky a gore, podmanivá hudba (metal sa tu výnimočne hodil) a atmosféra, na strane druhej hrozní herci s ešte horšími postsynchronami a neskutočne otrasný scenár plný debilných expozičných dialógov a s naivným príbehom. Bohužiaľ v Demoni prevažuje to druhé. Najlepšia scéna je aj tak nádherne dekadentná scéna, kedy pankáč zbiera pankáčke žiletkou kokaín z prsu, čo ju strašne rajcuje. Rocknroll! (11.06.2015)

V dnešní době triků (film z roku 85, dnes 2010) už by to asi neobstálo, protože některé triky byly opravdů průhledné doslova "skz-naskrz" -> jasně viditelné, že to jsou uměle vytvořené; ale věřím že v době premiéry filmu to muselo být něco. Nezvyklá pro mě byla hudba, která obvykle bývá hodně podobná ostrému houslovému koncertu (jasný př. čelisti), zde se jednalo o hudba podobnou diskotéce (ovšem pořád měla jistou hodnotu napětí) nebo metalu, v tomto případě by se dalo řící "death metalu". Příště si v kině hodně rychle zjistím jak nejrychleji vypadnout. (08.01.2010)

Stará dobrá, po všech stránkách vymazlená, klasika bavící mě stejně dobře jako před lety. Tajemné kino, horor, který se v něm promítá kopírující rodivší se realitu, hromady mrtvých, démonických zombie (a jednoho démona osobně), litry krve a zeleného hnusu, kousání, trhání, vydlubování očí, sekání mečem... Co víc si přát? (13.04.2009)

Démoni od Lamberta Bavu bol prvý taliansky horor, ktorý som kedy videl, takže stále mám na ňom slabosť. Úprimne nechápem, ako si tento film mohol pozrieť nejaký hororový fanúšik a nebaviť sa pri ňom. Film nebol natočený preto, aby získal ceny, a rozhodne nebol natočený preto, aby predvádzal herecké výkony. Nie, film ako je tento bol natočený, aby ukázal a prehnané násilie a dobrú zábavu. 6/10 (26.02.2021)

Námět by to byl velmi zajímavý, ale realizace místy dost pokulhává. Šlo samozřejmě jen o spršku kvalitního gore a hudby, ale pár logických (možná až wtf) nedostatků nemůžu omluvit. Při vypnutí mozku se ale na Démony dá s klidem dívat a musim říct, že jsem se docela dobře bavil. Na některé scény budu ještě dlouho pomatovat (např. jak se démoni vynořují ze schodů, což je ostatně vyobrazeno i na plakátě k filmu), ale nějaké větší kvality tomuto italskému snímku přiznat opravdu nemohu. (15.10.2011)