Sedím na konári a je mi dobre

Aj keď nesie Jakubiskov film ľahký názov a aj veľa scén pôsobí úsmevne, jeho dej a niektoré časti, so záverom nevynímajúc, majú hlboké cítenie s krásnou poetikou. Jakubiskov štýl je síce ešte držaný ako-tak na uzde, no povedal by som, že práve ten dodal filmu to čaro. Dokonca aj na tých miestach, v ktorých by to iní len zrutinovali. No a Polívka bol bez chyby, Pavelka dokonca trošku zaostával, no stále s výkonom hodným herca. Každopádne, záver trošku dosť nezvládnutý a vedel by som si predstaviť, aby táto dvojica využila svoje role v trošku inom, menej komplikovanom príbehu. Zbytočne. 75%. (02.05.2008)

Myslím si, že je třeba danou dobu zažít, aby se mi snímek mohl alespoň trošičku líbit. Já, naštěstí, v dané době nebyl ještě ani v plánu, a to zdaleka ne. Bolka Polívku mám jako herce neskutečně rád. V tomhle snímku mi ale nepopsatelně vadil. Film mi vůbec nesedl. Měl takovou prazvláštní atmosféru, jako kdyby byl pan režisér během natáčení poprvé na hříbkách, nevzal si s sebou houbového průvodce a jen odhadoval, jak hříbek vypadá. Úplně mi tam neseděl ani zvuk. Přišlo mi to, jako by se dodával později, ale to může být pouze můj prazvláštní pocit. Příběh je hrozně zmatený. Dvě hrozně nesympatické postavy, jako by bez cíle pajdají světem. Tenhle film bych nedoporučil vidět ani svému potenciálnímu nepříteli. Šílené, nudné a celkově neuvěřitelně debilní. Jestli tohle bylo vážně cílem, tak potom je pan Jakubisko opravdu genius. (07.07.2014)

Perfektní práce s charaktery, dech beroucí atmosféra a příběh, od kterého jsem nedokázal odtrhnout zrak a střídavě jsem se smál, bál se o postavy a těšil se na vyústění jednotlivých scén. Juraj Jakubisko si mě zde povodil za ručičku jako malého kluka. Jeden z klenotů naší Československé tvorby, ke které jsem se - ke své ostudě - dostal až nyní. Ale o to více jsem radši. Pokud toto čtete a Sedím na konári a je mi dobre, neznáte, rozhodně mu dejte šanci. Získá si vás. P.S. Nejlepší herecký výkon Boleslava Polívky vůbec! 90% (26.01.2023)

Pustili mi prarodiče. Příběh dvou navrátilců z války, vyprávěný dosti stylizovanou formou, která mi zpočátku dělala velké problémy. Až jsem myslel, že to nezvládnu dokoukat. Ale ono si stačilo jen zvyknout a chvíli počkat. Sice mi pořád vadil například podivný zvuk, ale děj mě postupem času čím dál víc zaujal. Jakubiskova nádherná výtvarná poetika s ním šla ruku v ruce a dokázala vytvořit nádherné obrazy. Navíc Jakubisko obdivuhodně dokázal spojit různé žánry a formy, od frašku, až po tragédii a satiru, přičemž to celé působí naprosto přirozeně a mile. Závěrečná sekvence je úžasná. Přesto jsem si pořád říkal, že mám od podobného filmu trochu odstup a mým favoritem se asi nestane. Ovšem kdybych nepřihodil čtvrtou hvězdu musel bych si připadat jako kulturní kozel. (04.05.2020)

Sedím na konári som spolu s Tisícročnou včelou a Perinbabou považoval za vrchol Jakubiskovej tvorby. Filmom, ktoré nakrútil predtým som príliš nerozumel, filmom ktoré nakrútil neskôr rozumie asi iba Deana. Sedím na konári som videl pred mnohými rokmi a spomínal som naň ako na vynikajúci film. Jakubisko angažoval troch českých hercov, nasadil svoje úspešné postupy a pustil sa do mapovania povojnového Slovenska. Výsledok je pomerne nevyvážený, úžasné scény a nápady, ktorých je väčšina sa striedajú s banalitami, výnimočne mi prekážal aj Bolek Polívka, v ktorom som viac videl Bolka, než Pepého. (13.08.2011)