Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Je to nebeská hovadina nezměrných mezí? Ano. Je to zároveň neskutečně zábavná guilty plesure (tak nějak mě nenapadá žádný český ekvivalent, který by nezněl vrcholně odpudivě)? Ano! Celá série je pro mě osobně jedním z prvních nakouknutí do nšjského fantasy světa (byť divného a pofiderního), kterému neublíží ani infantilita v první linii doprovázená zjevná hloupostí a afektovaností, ať žije starej dobrej závoj mlhy z dob kdy jsem viděl poprvé, jako malá ploutev... (28.02.2014)

Vůbec nevím, jak se mi podařilo na ni zapomenout. Teď hodnotím spíše z nostalgie, protože ta u mě opět převládla. Pamatuju si Alessandru Martines převlečenou za chlapce, mluvící husu a mluvící kámen. Byl někdy v našich pohádkách mluvící kámen? Já myslím, že nebyl. Dobrá ukázka toho, že za dobro se musí bojovat a někdy mu i něco obětovat (30.04.2009)

Zajímavá koprodukční italsko-česká pohádka, která byla ve své době velkým hitem. Tempo měla zpočátku vlažné, které ovšem ve druhé části rychle ubíhalo. Přesto i tak tempem připomínala spíše seriál než dvoudílný film, a to se de facto také stalo. Následovaly další čtyři pokračování, a také vždy po dvou dílech, což čítá dohromady dalších osm dílů. Pohádka je spíše italská, hlavní herci jsou Italové, až na krále (Švýcar Mario Adorf neboli Sandtner z Vinnetoua) a Brožovou, Kodetovou s Valíkem. Ve vedlejších a malých rolích už ale najdeme spoustu Čechů (Zedníček, Hrubešová, Kraus, Renč, Chytrová...). Především co ale Čech ocení, tak záběry hradu Bouzov, který v pohádce hraje obrovskou roli. Ty záběry jsou doslova oslavou této památky. Dalším hradem, tím Romualdovým, je Perštejn. Natáčelo se i v Adršpachu atd. Samotný příběh začíná pomalu a žánrem připomíná typ pohádek typu Sůl nad zlato. Král má tři dcery. Z nichž jsou dvě hodné, milé, uťáplé a ta zbývající je prostořeká, až vzpurná. Řídí se pravidlem, co na srdci, to na jazyku. Vadí ji, že ženy nesmí číst, psát, nesmí kecat mužům do života a mají jen vařit, vyšívat a sloužit mužům. Feministky by se tohoto hned chytly, především ty ze španělských knihoven... :D Poté se právě ta vzpurná dcera, Fantaghiro, vydává do světa a kromě dobrodružné cesty zažívá i flirtování s princem Romualdem. Na své cestě potká i nadpřirozené bytosti, tedy pokud se tohle tak dá nazvat (mluvící strom, mluvící šutr, mluvící husa, mluvící umělá ryba či jeskyni posvátného zvířete). Triky s těmito pohádkovými postavami na dnešní dobu jsou již odfláknuté až lehce bizarní, ovšem ve své době byly kouzelné. A to vše za podmanivé hudby, která provází pohádkou celých 180 minut. [7154. hodnocení, 166. komentář, 67%] (24.02.2020)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Neviděl jsem to jako dítě, takže možná nemám nějaké zásadní magické nostalgické pouto, ale jako dospělého mě teď Fantaghiro hrozivě vytáčela zdlouhavými explicitními dialogy a rozvláčným dějem. Napínavé scény nejsou moc napínavé, humorné scény nejsou moc humorné, produkce sice měla nějaké peníze, ale pořídila za ně samé ošklivé věci, takže sečteno podtrženo ten film prodává jenom pěkný profil Alessandry Martines. (08.02.2014)