Mimo zákon

Opět klasický jarmuschovský snímek, kde je potlačena dějovost ve prospěch atmosféry a psychologie režisérových hrdinů. Jak je to u Jarmusche už obvyklé, bourá představu diváků vytvořenou sledováním seriálů o úspěšné střední vrstvě nebo dokonce zbohatlících a ukazuje život v ghettech, nekonečných chudinských periferiích plných odpadků a zjevných známek zchátralosti, kde kraluje policie. Jeho hrdiny jsou outsideři a rázovité postavičky, které se pohybují někde na kraji zákona. Jarmusch důsledně boří představy diváků tradičních žánrových filmů z vězeňského prostředí a příběhů o slavných útěcích z nich. Jde mu spíš o sledování svých postav ve vyhroceném prostředí a v bezvýchodné situaci. Hodně silné jsou dlouhé pasáže z nekonečných bažin kolem Mississippi. Film je černobílý, což jen umocňuje dojem bezútěšnosti a země zbavené pozlátka. Celkový dojem: 80 %. (23.07.2009)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)

Keď Jarmush nezvláda, zachraňuje to Begnini. Keď ani on, začne nôtiť Tom Waits. Väčšinu času im to ale parádne ladí a musím skonštatovať, že -"som sa ani trochu nenudil pri filme Jima Jarmusha"- a to je čo povedať. Mrzí ma, že taký tandem, ako Jarmush a Begnini si to dali iba dvakrát a neskúsili nejakú poriadnu indie bláznivú komédiu. S tou nudou u Jarmushových filmov to že vraj znovu funguje, ale moje "hranice ovládania" sú obmedzené, tak radšej tomu budem iba veriť. (19.06.2012)

Od Jarmusche mám jiné srdcovky, v kterých všechny jednotlivosti slouží celku – tady na mě některé „vyhnívací“ pasáže a občas i ta krásná černobílá kamera ještě působí dojmem lehkého exhibičního naschválu. Boží momenty jsou ale v drtivé převaze. — Vždycky mi vrtal hlavou ten název a teď jsem k němu našel vysvětlení údajně přímo od Jarmusche: Když jste byli v půli osmdesátek v pouličním slangu s někým „down by law“, byli jste si hodně blízcí, chránili jste se navzájem; a ještě předtím ve vězeňském slangu, když byl někdo váš „down by law“ a pustili ho dřív než vás, zašel za vaší rodinou nebo se vám venku o někoho postaral, když bylo třeba. A přitom to byla fráze, která zněla, jako kdybyste byli utlačovaní zákonem – líbil se mi ten rozpor. Tož ja, teď už to dává lepší smysl. (29.09.2015)

Zvláštní. Jak mě Noc na Zemi nadchla, tak mě Mimo zákon zklamalo. Hned z několika důvodů jsem si myslel, že to bude perfektní film pro mě: 1) natočil to Jarmusch, 2) hudbu obstaral Waits, 3) hraje v tom Benigni a 4) je to jeden z 1001 filmů, které údajně musím vidět, než umřu. Jsem zvyklý, že popisy Jarmuschových filmů bývají skromné, obsahují jen pár vět. Ale ta jednoduchost mu právě slouží k úžasně nenásilnému filosofování o světě, mezilidských vztazích, k dokonale zvládnuté psychologii postav... A tady u mě právě Mimo zákon narazilo. Pod jednoduchým příběhem se neskrývá vůbec nic. Tlachání tu je bohužel jenom tlacháním a nemá žádný vážnější podtón jako v Noci na Zemi nebo Kafech a cigárech. Tři maníci se potkají v cele, chvíli kecají o ničem (a Benigni si pořád plete jména ostatních dvou, haha) a pak utečou, přičemž cestou občas kecají o ničem... Mrzí mě to, ale nezaujalo.. (18.08.2009)