Tajuplný vlak

Fuck off, tady není vo čem. Klasickej Jarmusch - takže skvělej, pomalej, jetej, tichej, zábavnej, hláškující, přesahující Jarmusch. Tři příběhy, jedno město, sympatický Japonci, apatická Italka, dost divných Američanů a Elvis. Malá provázanost postav, silná a pravdivá výpověď (hlavně) o USA. Love me tender, fuck me hard and leave me. (18.12.2010)

Na ranného Jarmusche přeci jen slabší, ale i tak lehce úsměvné a stylistické. Hotýlek s Elvisem Presleym v pozadí dokáže zaujmout, ale když už bych měl volit hotelový povídkáč, jendoznačně bych sáhl po Čtyřech pokojích. PS: Názvu Mystery Train nerozumím, jeho vztah k ději je zřejmě stejně minimalistický jako celý film sám o sobě. Za mě hraničních 70%. (17.08.2015)

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (03.08.2011)

"Tady v Memphisu vezl Elvisova ducha každej." Tak to je jeden z důvodů, proč se do Memphisu nikdy nepodívám. Další jsou ty, že mi Memphis připadá špinavý, nikdo alespoň trochu normální mi nebyl představen a Elvis není můj král. Ani Carl Perkins. A jelikož se s Jimem Jarmuschem již nějakou dobu známe, tak jsem tušil, že se mě bude snažit unudit k smrti a byl jsem na to skvěle připraven. Přesto jsem třikrát umřel nudou, ale nakonec jsem to přežil s vědomím, že Elvis by na Jupiteru v době své smrti vážil 324 kilogramů, že opilci umí skvěle chytat letící láhev a že existují i Japonci, kteří na dovolené nefotí. (16.01.2019)

Mephis - zakleté město, kterým proniká duch Elvise. Japonci ho přijíždí hledat, ale ten se zjeví úplně někomu jinému. Cena za přespání je pro každého dvacet dva doláčů, ale jen někdo uslyší projet svým životem "mystery train". A zdánlivě mrtvé město (viz počáteční procházka Japonců) má i své obyvatele, své bary a své zločiny. / Mám Jarmuschovo pomalé a vyprázdněné vyprávění o ztracencích všech národností rád, ale dvě hodiny jsou už přílíš. Trojdílná TV serie, to bych bral, ale film... (05.11.2009)