Noc na Zemi

Pět měst (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a pět povídek zachycuje konverzaci mezi taxikářem a jeho pasažéry. Jednotlivé povídky se odehrávají ve stejném časovém úseku a v každém městě se mluví rodnou řečí daného státu. Podle zdejšího vysokého hodnocení jsem čekal něco mimořádného, ale to se bohužel nestalo. Jim Jarmusch asi není moje krevní skupina, protože se mi od něho zatím líbily pouze snímky Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) a Zlomené květiny (2005). (08.01.2012)

Málokdo umí tak poutavě vyprávět o ničem jako Jarmusch. A přestože podává pět prostých krátkých příběhů, pokaždé divák pocítí náladu, kterou se snaží navodit. Při Los Angeles vypravěčskou pohodu, New York zahřeje u srdce, východoněmecký klaun přesvědčí o síle životních údělů, Paříž přeladí do melancholie a Řím na pozici nejvydařenější historky rozesměje na celé kolo. A pak přijdou Helsinky těsně nad ránem, které vlezou pod kůži a nedovolí divákovi přestat na tuhle Noc myslet. (14.07.2006)

Pro mě nejlepší Jarmusch. Špičkový tematický a vysoce zábavný povídkáč, kde mladičká Winona Ryder vyčnívá svou rolí charismatické, neustále klející taxikářky-automechaničky Corky. Zábava je zde zaručena nejen díky skvělé herecké skvadře, ale také díky zasazení jednotlivých povídek do různých světových metropolí. Doporučuju! (05.09.2015)

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat. (16.10.2006)

Pět taxíků, pět velkoměst na zemi a pět mini příběhů odehrávajících se v nočních hodinách. Jim Jarmusch opět ukázal, že ví jak působit na naše emoce, které se v průběhu těch příběhů měnily a kde se střídal mírný úsměv s těmi smutnějšími momenty. Co se mně na Jimovi líbí je, že to nejsou prázdné příběhy o ničem, které hned vyšumí, ale každý v sobě má nějakou myšlenku a hlavně jsou normální, prostě lidské, ale přitom inteligentní a toho si moc cením. Krásný mozaikový film, který rozhodně stojí za to vidět. (22.03.2013)