Podivnější než ráj

Sled líných, statických scén. Černobílý zrnitý obraz. Liduprázdno. Zvláštní chladná atmosféra. Velmi úsporný příběh trojice nýmandů, vedených vykořeněným Bélou. Člověk už musí mít talent, aby dokázal jakoukoli scénu zobrazit způsobem, že divák musí vědomě lapat každý náznak štěstí, jež v tom světě přese všechno je. Jarmusch ten talent má a Podivnější než ráj je toho důkazem. Film, na který je třeba mít náladu a nastřádanou dávku vnitřního klidu. (19.06.2011)

Film divnejší ako som čakal, ale taký je už Jarmush a na žiadny jeho film sa nedá dopredu pripraviť a povedať si - takto to bude vyzerať, pretože tento čudák vždy vybalí úplný protiklad zo všetkých očakávaní. Krásne hranie sa s charaktermi postáv a s krátkymi, stručnými, odpaľovacími dialógmi, ktoré častokrát aj keď nechcú, sú cool a keď nie hranie sa s dialógmi tak so štýlovým mlčaním, nekončiacou trpkou zábavou. Jim má proste štýl, jeho flegmatický sentiment mu žeriem aj keď s danými postavami a situáciami by sa dali robiť zázraky smiechu, tu som to mal totálne na háku. A záver, kde Willie maximálne vytrel sám so sebou, no comment. Kesenem Sepen! 80%. (18.06.2008)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

Balzam pre oko i dušu. Pokojne plynúci čiernobiely obraz podfarbený hudbou Johna Lurieho je koncipovaný v niekoľkominútových, tmavým obrazom predelených záberoch. V prvej časti neveselý údel mladej maďarskej emigrantky v prvých dňoch po príchode do USA. Prichádza do N.Y za bratrancom, u ktorého sa prechodne na pár dní ubytuje. A hoci má hneď po príchode zabezpečené ubytovanie a stravu, stiesnené prostredie sporo vybaveného bytíku, umelohmotná strava, máloslovná komunikácia a neustále pozeranie TV v novopríchodzej nevyvolávajú žiadne explózie nadšenia z nového sveta. Ošuntelé exteriéry predmestia a továrenských barakov tiež nepôsobia zvlášť optimisticky. Druhá časť sa odohráva na ceste smerom na Floridu – akejsi podivuhodnej dovolenky troch mladých ľudí, ktorí nevyhrali prvú cenu v americkom sne. Zaujímavé je, že aj keď film je o osamelosti, jej prekonávaní, otupujúcej každodennosti, drobnom paberkovaní, ide o komédiu. (10.09.2004)

Hrubozrnný černobílý obraz, unavené tempo, návaznost na umělecký film 60. let, jemuž dramatizace vskutku nikdy nebyla vlastní, časté temp morts čili zámlky, bressonovsky úsporné herectví, Jarmuschova nezaměnitelná poetika, která dokáže proměnit v kouzelnou etudu i tu nejobyčejnější situaci (návštěva kina), všeprostupující šerá melancholie, subkultura zahálčivých "hipsterů" a jejich trochu zvláštní vystřízlivění z amerického snu před branami ráje, který není ve výsledku o nic podivnější než ostatek Jimovy tvorby - takový i mnohý jiný je dnes už legendární referenční bod nezávislého filmu, který byl ve své době pořízen za pouhých 110 000 dolarů, a který, kromě toho, že svému tvůrci vynesl ceny na většině významných zámořských i evropských festivalů (Sundance, Telluride, Cannes, Locarno...), byl americkou kritickou obcí prohlášen za nejlepší film orwellovského roku 1984 (sic!). // Poznámečka na okraj: Z formálního hlediska je nejpodivnější, jak je celý film uspořádán. Je totiž rozdělen na jakési "segmenty" (kapitoly pomíjím), tj. jednotlivé záběry/scény, převážně statické kompozice, ale i záběry v "pohybu" (podélná jízda, umístění kamery na zadní sedadlo či na přední kapotu, přerámování), které jsou od sebe vždy odděleny několika vteřinami černých políček - a to bez výjimky. Střih v rámci záběru je tabu. (10.05.2009)