Rock'n Roll

"Ty nejsi žádnej vrabčák!" Pro mne velice špatně stravitelná ufňukaná zpověď jednoho chudáka s krizí středního věku. Viděl jsem s Guillaume Canetem i Marion už pár filmů abych si mohl udělat obrázek co a jak. Marion hraje jako vždy úžasně a obzvlášť pasáže s jejím ultraamerickým přízvukem s voláním do USA jsou nádherné, ale Guillaume mi nikdy moc nesedl a na jeho oči se vyloženě nepříjemně dívá. Ten utrápený výraz a jak mrtvo v nich má... to není hezké. Byl jsem tedy nepříjemně zaskočen že film se věnuje hlavně jemu a Marion je tentokrát spíše na druhé koleji. Námět filmu byl na půl hodiny, ne na 123 minut. (Viděno na LFŠ Uherské Hradiště.) (30.07.2018)

Film o krizi středního věku pro nás starší a pokročilé a promítačka až o půlnoci., dobrej vtip :-)..... Naneštěstí jsem se v lecčems s hlavním hrdinou poznal, takže nebylo tak těžké ty dvě hodky udržet pozornost a dost jsem se pobavil. Hlavní hrdina, herec čtyřicátník....takže chlap v nejlepších letech, že ano....pod dojmem rozhovoru a náznaků od mladší kolegyně začíná tak trochu vyšilovat, že už ho okolí bere za starou bačkoru a následuje tragikomickej sled událostí v kterým se snaží dokázat sobě a okolí, že to tak není. Takže námětově nic novýho pod sluncem, ale zahráno s vyhlášeným francouzským šarmem i vtipem gradovaným až do přeměny našeho chlapíka v ultrasvalnatého playboje umělého od hlavy po paty :-)) Jo a Marion jako jeho filmová i reálná manželka byla jako vždy cool a kouzelná. No a ted už mě omluvte, musím jít zvedat činky a na nějakej ten botox či jak se tomu tentonc nadává :-) LFŠ 2018 (31.07.2018)

Vtipná černá komedie s ponaučením (nejen) pro české stárnoucí herce. Zkuste to v holywoodských béčkových seriálech (pochopitelně pouze na steroidech a jen s botoxem či silikonem v těle) - tam stoprocentně nikoho nezajímá nějaké herectví podle Stanislavského. Ovšem s rock'n'rollem má tento film společný pouze název... (09.09.2020)

Když se nejhvězdnější a bulvárem nejobletovanější pár Francie rozhodne hrát sebe sama, zatáhne do toho svého potomka, rodinu, přátele a tématitují krizi středního věku, tak potenciál samožerství je nezměrný. Speciálně když si to Canet i natočil, napsal, hraje hlavní roli, jde o jeho krizi středního věku, smutní nad svou páprdovitostí, usedlostí života ve stínu ještě slavnější a kariérně úspěšnější hvězdy než je on sám či je zhrozen, že herečtí kolegové jeho generace jsou za sexsymboly a on je přesným opakem... Jenže Canet tohle vše ví a jeho řešením je nastavení obou prostředníčků. Dělá si tak srandu ze všeho; sebe sama (stylizuje se do überdebila typického pro francouzské šílené komedie), filmového zákulisí, kolegů před i za kamerou (včetně svých skutečných producentů), klišé artových "já chudáček slavný s úspěšným životem" počinů, výstřelků celebrit i (hlavně a především) z diváka, protože jakkoli to započne normálně, tak čím pokročilejší stopáž, tím šílenější anarchie jdoucí natruc všemu co byste čekali, se z toho vyklube. Je to dokonce až tak svébytné, že to je lehké upřímně milovat či z duše nenávidět a nic mezi tím. Takto se rodí kulty. PS: Škoda jen, že nedotáhl i svou ex či skoro otce svého druhého dítěte; Diane i Brad by do toho dramatickým i komediálním talentem padli jak ulití. (03.02.2018)

Jak jen to napsat a neurazit... Bylo to... Prostě to bylo. Něco natočili, trochu se u toho pobavili, trochu si nakáleli do vlastního hnízda a divák může odejít domů s pocitem, že vlastně není jediná nula a že je vlastně i rád, že o něm nikdo neví. Případně si slibuje, že on takhle trdlovat nebude, až na něj čtyřicítka uhodí. Místy k pousmání, místy k odvrácení zraku. Prý komedie, ale po návratu domů mi do smíchu nebylo (tedy pokud jsem si nevzpomněla na krokodýla :-)). (14.01.2018)