Každý milion dobrý

Jiřinu Bohdalovou nemám rád jako člověka. Ten, kdo se pohybuje kolem filmu ví, co to je za "charakter". To však při hodnocení hereckého výkonu by nemělo hrát roli. Jiřina se dlouhé léta topila ve vlastní karituře, proto jsem rád, že v tomhle snímku to zvládla. Byla snesitelná, nepřehrávala...do role se hodila. Každý milión dobrý není veselý film. Odhaluje hlubší deformace společnosti. Ani závěr nebyl podlézavý, takže dobrý...70%. (01.05.2016)

Nebudu řešit chyby kolem práva a soudního jednání (byť je překvapující, že věc byla údajně konzultována s odborníky) a nebudu ani řešit bizarnost zásahu URNA ve vile. Film má především lidský rozměr, a ten do filmu zhmotnili skvěle. Skutečně chvílemi až mrazilo v zádech...především pozorování jak se obnažil charakter povedeného synáčka. Nemyslím si, že by pro Bohdalku byla tato role nějak naprosto zásadní v její kariéře, ale v rámci její velikosti jde o vkusnou jednohubku. (02.05.2016)

Naprosto nelegitimní ohlasy ostatních hodnotitelů dokazují, že jsou pouze omezenými infantilními postavičkami ve hře "jak dopálit ČT". Nedovedou se podívat pod pokličku celé té frašky kolosu českých filmů a nemohou, snad ani nechtějí, přiznat, že se konečně českým filmařům něco podařilo. Herecké výkony jsou samozřejmě díky obsazení takřka dokonalé, jediné faux pas si zde ušila Tatiana Vilhelmová, která svým mnohdy až příliš okatým vyjadřováním emocí přehrávala. Děj je skvělý, myslím, že velmi reálný, dobře zpracovaný a scenáristicky zvládnutý. Za mě 95%. (25.11.2016)

"Bohdalka" nikdy nepatřila mezi mé oblíbené herečky, přesto jsem filmu dala tak 70 % za docela slušné drama, které se stupňovalo a dobře ukázalo, kam až dokáže dohnat lidi mamon. Jak se něčím podobným pokazí dříve dobře fungující rodinné vztahy. Syn Jarda zkrátka pod tlakem své ženy podělal, co mohl. A nedokážu si představit, jaký vztah bych měla dále k rodičům, kteří by takhle vyváděli. Psychologicky i herecky by mohl být film dotaženější, ale na české Tv docela slušné. (02.05.2016)

Každý natočený film dobrý, říkal si asi Zdeněk Zelenka, a tak se po pohádce Duch nad zlato, kterou jsem ohodnotila zaslouženým odpadem, pustil pro změnu do vážného dramatu. No, to si teda dal. Nevím, kolik dramat v životě viděl, ale to jeho připomínalo spíše trapnou komedii. Například ve chvíli, kdy se na obrazovce objevilo zásahové komando, to byl vážně gól, to jsem si chvíli myslela, že snad je Bohdalová omotaná výbušninou a zasahuje se proti sebevražednému atentátníkovi. Anebo když se ženská, která vybudovala a řídila nadnárodní firmu, nechala vyslýchat třeba jakou barvu má rajče a při zatčení si ani nevzpomněla na to, že má právo na advokáta. To bych uvěřila tak možná babičce z dědiny a ještě ne každé. Je jedno, jak hráli herci nebo jaké byly lokace, tenhle scénář nemohlo zachránit nic. A tak svou recenzi zakončím citací svého chlapa: "Tohle (Zelenka) jméno si pamatuj, na nic co natočil se už nikdy dívat nebudeme." (02.05.2016)