Hrdina až do konce

Pomalý, melancholický typ filmu "pohlazení duše", nijak otravně sentimentální, který podpírá parta skvělých herců, ale vyloženě stojí a exceluje na charisma Sama Elliotta. Nemyslím, že uspokojí každého, ve mně ale rezonuje a řadím do kategorie na sklonku života, vedle svých oblíbených Sunset Limited, Get Low, The Straight Story. (06.05.2018)

Jedou závěrečné titulky a já si fascinovaně řikám: ty vole, to byla nádhera, kdo tohle natočil? A koukám, že to má na svědomí stejná hlava jako I´ll see you in my dreams naladivší mě onehdy tak, že jsem ho doporučila na profilu, bohužel, moc efektu to tehdy nemělo, nicméně trvám na tom, že Sam Elliot v obou filmech potvrdil, že zraje jako víno, nejen po čertech uhrančivou vizáží, ale hlavně jako herec a konečně dostal obrovskou příležitost a tu neutopil. Jeho Hrdina zašlé herecké slávy, životní kovboj, je postavený před otázku, zda se s novinkou - nemocí poprat nebo to nějak doklepat s chechtacíma práškama a sklenkou whisky, odhodlání se mu střídá s rezignací a to, i když ho klofne krásná mladá baba, mimochodem Laura Prepon taky zraje. Ona se s ním totiž moc nemazlí, teda mazlí, ale nesere. Co se dojetí týče - jednu chvíli se Sam připravuje na roli a zkouší text, který zní sice dost stupidně, ale mluví se v něm o otci a dceři a on jakoby mluvil k té vlastní, s níž je vztah na bodu mrazu a tlačí nás čas. Když to pak jede přímo na konkurzu, už nemám slov, jen rozumím. Hero asi víc nadchne fosilie, ale kéž se pletu. I přes to téma jde o jemný pohodový filmík, z kterého je tak nějak nadějně na duchu. "Existuje jeden zákrok ... ale možná mi to vynese jen pár chvil navíc" ... "A o to přesně jde. O tu chvíli navíc". (14.10.2017)

Tyhlecty indie "nízkorozpočťáky" s anti-hrdinou v čele, co tak pohodově plynou, mam docela rád. Nejlepší moment je, když si děda při nacvičování textu vylejvá srdíčko a jeho zhulenej kámoš si při tom dělá rozcvičku ve stylu Jirky Paroubka. Na to vám nestačí ani MasterCard. (85%) (19.11.2017)

Co k tomu napsat? Musím se přiznat, že úplně nevím. Tak prostý příběh, ovšem skutečně krásný a dojemný – chvílemi jsem opravdu slzel – a místy mi atmosféra trochu připomínala The Mule. Sam Elliott byl perfektní, jeho charisma je přímo oslňující (to možná není nejlepší přirovnání, ale na lepší teď nemám, ještě mi hraje písnička na konci závěrečných titulků a je to prostě nádhera). Nemluvě o jeho hlasu (a kníru), který dokáže pozvednout i reklamu na Doritos s mnou neoblíbeným Lilií die Nase Y. Před ostatními herci a všemi dalšími, kteří se podíleli na tomto filmu smekám a děkuji jim. A když už jsem u toho děkování, tak nesmím zapomenout na Real Toma Hardyho a jeho seznam filmů zasluhujících větší pozornosti. Tam jsem totiž k tomuto snímku přišel. A jsem za to moc a moc rád... (23.05.2020)

Je to milý, citlivý film, který dokáže i dojmout. Postarší, ne příliš úspěšný herec se musí vypořádat s těžkou životní situací, když mu zřejmě nezbývá mnoho času. A tak napravuje pošramocené vztahy s manželkou a dcerou. Jediné, co ozvláštňuje tento film z jinak zavedeného schématu je občasná návštěva svého kámoše a dealera. No a pak samozřejmě setkání z mladou Charlotte. Podle mne tedy jen další podobný film o tom, že se je třeba před smrtí smířit s rozhádanými a při troše štěstí si ješte něco užít. 70% (15.12.2017)