Hrdina až do konce

Sam Elliott zde naplno ukazuje svoje herecké schopnosti a zvládá celkem prvoplánový příběh o člověku, který se dostane do nepěkné fáze života se ctí a v podstatě bez jakéhokoli patosu. Navíc má i skvělé kolegy, kdy hlavně o Lauře Prepon si začínám myslet, že je vlastně hodně dobrou herečkou a stojí za pozornost. (27.09.2017)

Pomalý, melancholický typ filmu "pohlazení duše", nijak otravně sentimentální, který podpírá parta skvělých herců, ale vyloženě stojí a exceluje na charisma Sama Elliotta. Nemyslím, že uspokojí každého, ve mně ale rezonuje a řadím do kategorie na sklonku života, vedle svých oblíbených Sunset Limited, Get Low, The Straight Story. (06.05.2018)

Jelikož běžné příběhy běžných lidí vídám každý den, nemusím je vidět ještě ve filmu. Tam si zase rád hraji na malé dítě a fascinovaně koukám na Thora, který drtí nemrtvé Asgarďany blesky a jsem spokojený. Film jako takový je objektivně excelentní, ale mně prostě nemá naprosto co říct, i když si u něj dokáži představit nominaci na Oscara. Se žánrem drama bojuji už delší dobu a myslím si, že tohle byl poslední hřebíček do rakve, protože se u tohohle typu snímku jenom a pouze strašně nudím, aniž bych si cokoli odnesl, a to mám zase lepší věci na práci... 45% (01.02.2018)

Fenomenální Sam Elliott jakožto přestárlý herec, který i navzdory zákeřné nemoci najde nový smysl života a důvod žít. The Hero na papíře vyzníval stejně jako "Danny Collins" Ala Pacina, nicméně režisér Brett Haley zde aplikoval lidštější a procítěnější způsob vyprávění, což ve výsledku působí mnohem reálnějším a citově otevřenějším dojmem. Je to také skvělý důkaz toho, že i po tolika letech nedělá potíže Samu Elliottovi utáhnout sám celý film, za což mu smekám a přeji mu Oscarovou nominaci. Vážně si to zaslouží. PS: Laura Prepon je neskutečná kost! „The new sweet and spicy Lonestar barbecue sauce, the perfect partner for your ribs.“ (14.10.2017)

Doufám, že mi jednou bude tolik, co Tobě, můj hrdino. Vím, není to zas bůh ví jakýkoliv věk, ale teď by mi to stačilo. Ještě mi do Tvého hodně zbývá a kdo ví, co bude zítra. Možná si taky ubalím jointa, sednu si do křesla a budu sumírovat svůj život, u kterého je v Tvém případě už možná vidět cílová čára. A pokud budu usínat po boku s takovou kočkou, co Ty, bude mi to asi stačit. Jasně, že bude, prostě musí! I kdyby to bylo na pár týdnů, nebo měsíců, tak to přece za to stojí. Nevzdávat se, bojovat a jít dál, i když je už skoro načase. Ještě není tma, ale stmívá se... (25.11.2017)