Pěkně blbě

Na film jsem se moc těšila. Má to skvělé hodnocení, většině mých přátel se film moc líbil, takže jsem si ho včera před spaním ráda pustila. Film je to hezký, ze začátku je to krásně romantické, potom smutné a nakonec nijaké. Druhou polovinu filmu jsem se nudila, není tam nic zajímavé, nic z čeho bych si řekla, že to je skvělý film. Velmi mě pak překvapil konec, kde jsem zjistila, že se jedná o pravdivý příběh Kumaila, takže to je za mě velké plus, ale jinak jsem malinko zklamaná. (28.01.2018)

Poutavý, "klišoidně" nezkalený a přitom hřejivě lidský příběh o lásce, stand-upu a síle lidského ducha. The Big Sick sice ze začátku zní a vypadá jako další romantická záležitost, kterých je v dnešní době všude plno, nicméně opak je pravdou. Snímek je totiž citlivou a v rámci filmových možností i realistickou podívanou, což ve výsledku v divákovi zanechá silný dojem toho, že něco takového se může stát komukoli z nás. Byl jsem vážně překvapen, že se zde sešla kombinace inteligentního humoru, skvěle vypointovaného scénáře a skvělých herců. Je vážně velmi příjemné se jednou za čas odreagovat u filmu, z něhož s z každého záběru sálá upřímná lidskost a porozumění. Jen škoda té dlouhé stopáže, která "nabídne" pár hluchých scén. Až na tento drobný detail jsem s filmem The Big Sick velmi spokojen, pročež ho mohu s klidným svědomím vřele doporučit. „Okay, that's a common misconception. Yelling anything at a comedian is considered heckling. Heckling doesn't have to be negative.“ (20.10.2017)

Není to komedie, ale melodrama s občasným problesknutím humoru. Je mile a vtipně natočené, dialogy jsou přirozené, jako se málokdy vidí. Všechny postavy snímku jsou sympatické, jen prezentují odlišné postoje, což by ale člověk měl přijmout, protože všichni svět nevidíme stejně. Různé úhly pohledu představují odlišnou kulturu a výchovu, odlišné zvyky i tradice, ale v žádném případě to nejsou tradice a zvyky odsouzeníhodné. Jsou jen prostě jiné. Když rodina trvá na tom, aby si syn vzal výhradně pákistánskou dívku, tak má své důvody, které sice v naší společnosti neplatí, ale není důvod je za to odsuzovat. Když jsou američtí rodiče zaražení pákistánským nápadníkem dcery, tak se jejich obavy dají pochopit. Všichni prezentují své postoje jasně, srozumitelně, ale jak se nakonec ukáže, ne bigotně. Jediná nepříjemná osoba je náhodný návštěvník klubu, kterého ale dokonale setře matka dívky a zároveň si při tom uvědomí i něco o sobě. Je to moc milý film, hlavní dvojice je příjemně obyčejná a přitom roztomilá. Proč dávám jen průměr? Ten film je fajn, ale neohromuje. /27. 7. 2017/ (27.07.2017)

Takové romantické drama, kdy zpočátku je film romantický, ale následně se mění v drama. Kumail Nanjiani je jako hlavní hrdina fajn, je to takovej milej chlapík, který nechce zklamat svou rodinu, ale zároveň chce být s ženou, kterou miluje. Bylo hezké i seznamování se s rodiči Emily. A napětí až do poslední minuty, jak to vlastně dopadne. Na konci jsem byl mile překvapen, že se jedná o film natočený podle skutečného života Kumaila a Emily. (28.08.2022)

Když něco vychází z reality, je radost ono snažení sledovat. Tvůrci vsázejí na přirozené momenty, humor mísí s dojetím a celkem jim to vychází. Ač samozřejmě některé situace vyznívají nepravděpodobně a postavy lehce přepáleně, ale každý jsme holt nějaký. Pákistánec, který dokonale přilnul k americkému způsobu žití (místo modlení šmejdí v garáži, domluvené manželství ve smyslu tradice nad lásku odsuzuje) a který se živí jako příležitostný řidič a sní se stát stálým stand-up komikem, pozná sympatickou blondýnku. Bělošku, budoucí psycholožku, která nehledá vztah, ale je nám jasné, že jednou muchlovačkou to neskončí. Tahle nezávislá story se zaštítila jménem Judda Apatowa, sám hlavní aktér Kumail Nanjiani si napsal spolu s manželkou scénář, nicméně je patrné, že to nebude klišovitá romantika. Náš hrdina se totiž za nepříjemných okolností seznámí s rodiči (potěší zejména výtečná a přirozená Holly Hunter) dívky, kteří ho zrovna nehodlají přijmout, což vyvolá řadu netriviálních momentů. Kousek Pěkně blbě, který kritici na festivalu v Sundance ocejchovali komedií roku, není o popadání se za břicho. Hrdinové glosují běžné životní situace, nebojí se řady témat, tvůrci se až vyžívají v drobných trapnostech. Změna žánrového tónu po zásadním zvratu kdesi uprostřed mi sedla. Finále na volnoběh (myšleno víc vrcholů) lehce zamrzí. (24.10.2017)