Fantom opery

Zvědavost zahubila kočku a jednou jistě zahubí i mne. Po zhlédnutí Fantoma model 2004 jsem se rozhodla zjistit, jak si s ním vlastně poradili ve zde nejlépe hodnocené adaptaci Lerouxova románu. Jistých varování se mi sice dostalo už dříve, ale zvědavá kočka jich nedbala, odvážně se pustila na přes hodinu a půl trvající kalvárii a byla po zásluze potrestána. Nudné, bez sebemenší špetky atmosféry, herci přehrávají, postavy díky své plochosti splývají a samotný Erik je ne hrůzný, ale maximálně tak hrůzně směšný. Všechno je špatně a vyšší hodnocení jen kvůli pomyslným šedinám filmu dávat nebudu, neboť jsem už měla tu čest např. s Murnauovým Faustem či dokonce ještě s o pár let starším Jekyllem a Hydem a v obou případech se jednalo o snímky, které by (zvláště v případě prvně jmenovaného) bez uzardění obstály i v dnešní konkurenci. Takže to očividně šlo i ve dvacátých letech a žádné zaklínání se věkovitostí Fantomovi model 1925 ani náhodou nepomůže. (20.11.2007)

Viděl jsem několik slavných hororů němé éry (Dracula, Upír Nosferatu, Frankenstein, King Kong...) a Fantom opery patří mezi nejlepší především z jednoho důvodu - hlavní příšera je opravdu příšerná! Traduje se, že při premiéře pár lidí při pohledu na něj omdlelo a víte co? Já se nedivím. Když na střeše Opery sedí na soše nebo na konci zběsile řídí kočár s koňmi, je opravdu děsivý a i dnešní divák si musí říkat, že to je dost slušný magor. Jinak herci samozřejmě přehrávají jako o život a scénář je občas víc vtipný než strašidelný (,,Byl to Fantom a ach bože - neměl nos!"), ale to je u filmu z roku 1925 spíš klad než zápor:) (20.09.2010)

Oživlý rodokaps se vším všudy, navzdory okázalé výpravě, snaživému zapojování všech možných „komerčních“ kejklů (včetně pokusů o slapstickové humory) i dobové patině tak pitomoučký, že mě tentokrát ani nenapadne plakat nad anachronickým hudebním doprovodem na DVD od Řitky. Naopak – zpívané(!) árie, syntetické „orchestrální“ plochy i rockové pasáže se tu střídají tak lišácky, že se jim daří srovnat zoufale kulhající tempo filmu, doplnit chybějící členění scén a ještě navodit víc než žádoucí ironický odstup – výsledkem je pocit daleko zábavnější podívané, než jakou Fantom ve skutečnosti je. (A to má tato verze jenom 77 minut i se zbytečným úvodním proslovem Christophera Lee.) Ani tak, a ani s myšlenkou na jiného Fantoma, který si z tohoto tropil tak geniální šprťouchlata, mi to ale na víc než 60 % nevychází. (15.07.2015)

Lon Chaney! Fantom! Opera! Gaston Leroux! Podzemní kobky! Baletky! Christina Daaé! Strach! Zhrzený milenec! Padající lustr! Znetvoření! Odmaskování! Tajné chodby! Strach! Úchvatná hudba! Erik! Maškarní bál! Maska rudé smrti! Na střeše opery! Romantika! Napětí! Varhany! Lon Chaney! Potápěč! Hrůza! Lítost! Protivní policajti! Teatrální přehrávání! Paříž! LON CHANEY!!! (27.05.2013)

Chaneyho Fantoma opery si určitě zařadím mezi pětici nejděsivějších horrorových postav. Když mu Kristýna strhla masku, málem jsem si nadělal do spoďárů. V tomhle ohledu fakt vymakaný kousek. To občasné teatrální herecké přehánění k podobným snímkům prostě patří a asi by vypadalo blbě, kdyby tam nebylo (ty baletky, které se během rozhovoru tu a tam z ničeho nic zatočí na špičkách mě i bavily). Davové scény mě až překvapovaly. Masky parádní. On ten film má vlastně jen jednu chybu a tou je jeho délka. Je až moc dlouhý. (21.01.2012)