Dej mi své jméno

Mám tak trochu pocit, že "Call Me By Your Name" nebol úplne filmom pre mňa. Nie kvôli téme, ani kvôli tomu, čo sa bude diať. Najmä ale kvôli spracovaniu. Rozumiem, čo sa snaží režisér dosiahnuť a myslím si, že v mnohom to zvláda aj veľmi úspešne, no na druhú stranu je treba povedať, že miestami ma niektoré scénky dosť nudili a čakal som, kedy sa konečne dostaneme k pointe a uvidíme to, čo je filmovou ústrednou témou. Lebo počas prvej hodiny okolo toho viac menej len kráčame a nikam sa moc neposúvame. Atmosféra Talianska je vynikajúca a celý čas nás dokáže držať. Plus je treba povedať, že dialógy v tomto filme sú veľmi dobre napísané a osobne tento film pre mňa vytiahlo vyššie asi posledná polhodina, kde mám pocit, že sa veci konečne niekam posunuli a scénka medzi otcom a synom je tak silná, že som len počúval so zatajeným dychom a nebol schopný zo seba vydať hlásku. Takže v týchto častiach musím film skutočne oceniť, lebo mám pocit, že mi skutočne ukázal niečo nové, zaujímavé a veľmi kvalitne spracované. A hoci som to nechcel, tak sa nevyhnem ale s trošku porovnaním s filmom "Moonlight". Osobne môžem povedať, že ten film ma držal viac a mal som pocit, že mi podal príbeh, kde som nemal pocit, že niektoré scénky nemajú konca a trvajú veľmi dlho a začal som sa nudiť. Tu som miestami ten pocit mal. A dosť som si hovoril, že asi to nakoniec skončí v priemere. Ale, keď sa konečne dostaneme do tých častí, ktoré sú ústrednou témou filmu, zrazu si človek hovorí, že to okamžite ide hore. A rovnako nemôžem opomenúť herecké výkony oboch hlavných hrdinov, ktoré sú vynikajúce. A záverečná scénka hľadenia do ohňa je podľa mňa dokonalá. Človek to odsedí až do úplného konca. Takže aj keď nemám pocit, že by som sa k filmu vrátil, a že bol úplne pre mňa, oceňujem všetky jeho kvality a som rád, že som ho videl aspoň raz. Hodnotenie: B (27.01.2018)

Dva kluci v létě v osmdesátkách v Itálii. Jestli režisér není gay, tak jim jde aspoň hodně vstříc, protože ten mladší chodí furt nahoře bez. Ve vodě, v pokoji, v trávě, v lese. Mimochodem, skvělé fyzické herectví Chalameta. Je tak klackovitý, tak přítulný, otevřený, zranitelný, zraňující. Nebezpečný. Sobě i okolí. V nevyzpytatelném věku a rozpoložení, které znamená, že automaticky bude navěky popálen. I to, že popálí. ____ Skvělé scény s krásnou sochou vynořující se z hloubi zapomnění. Rozpomenutá, znovu uctívaná krása. Objev hebkosti broskve. Mohlo by to snadno působit sprostě, ale tady to spíš dojímá, jak se ten kluk za svou rozkoš stydí. ___No jo, no. Dva kluci v létě. Ale toho léta a té Itálie bylo moc. Zdálo by se, že těchto věcí nemůže nikdy být příliš mnoho, ale když jsou jen dekorativní a ne významové, tak znudí. Slunce svítí skrz listí stromů. Fajn. Ale nemusím to vidět v dlouhých, samou sebou se opájejících sekvencích. ___ Monolog otce v závěru? Dobrý. Dlouhý telefonát syna v úplném finiši? Ještě lepší. ___ Ale, kluci, máme tu i střihačské nůžky, víme, abychom tou nekonečně slunivou tetelivostí ve středu filmu nenudili ty ostatní. Kapišto? (06.03.2018)

Ten závěr to úplně otáčí. Celou dobu se to u mne mátožně potácelo možná mezi dvěma a třemi hvězdičkami, jelikož to většinu času je akorát nic, nic, obnažený Timothée sedí. Nic, nic, obnažený Timothée leží. Nic, nic, obnažený Timothée chodí. A takhle pořád dokola. Jo, prostředí italského venkova fajn, ale prostě NIC se neděje... Ale reakce pana otce na fakt, že mu jeho 24letý student osouložil 17letého syna, a on mu citlivě říká, že zažil něco krásného, čeho si má cenit, i když to bolí, a že mu závidí... Wow! Jsem hetero, ale to vyznění filmu mi přijde super. Ano, homofobům se tato "normalizace" homoúletu jistě líbit nebude... ale pro ně ten film ostatně není, že? 80% (06.09.2023)

CMBYN se stalo kultem ještě předtím, než se vůbec dostalo na plátna. Zásadní snímek pro svou dekádu. Filmové umění a cit pro vyprávění a detail ve své plné kráse. Slunná Itálie, krása umění a památek, prostředí, uličky a domy, z něhož historie dýchá na každém kroku, knihy, hudba, stromy šumící ve větru, kvetoucí příroda. Není snad ideálnější doby a místa pro zasazení milostného příběhu. Timothée Chalamet je zářící mladý talent nádherné tváře s posmutnělýma očima. Jeho charisma se více přibližuje evropským hercům, jako by snad ani nepatřil do Ameriky. Armie Hammer zase ztělesňuje jakéhosi antického bohéma dokonalé krásy. Chemie mezi nimi, Charmie, as you know:), je dokonalá. Jejich společné scény jsou nádherné a nezapomenutelné. Touching, sensual, tender. Herecky jasně vítězí Timothée, vidět ho zcela zlomeného po odjezdu Olivera, je heartbreaking. A závěrečná scéna u krbu je devastující. Ten kluk má dar, kterým nedisponuje zase tak moc herců. Když pláče, tak to není nějaký, "standardní, Hollywoodský" pláč na povel. Vy mu to prostě věříte. Působí to tak skutečně. Přenese se to na Vás a trpíte s ním. Když si ještě sami vzpomenete na nějaké své dávné, (ne)naplněné lásky a na ty pocity prázdnoty a dusivé bolesti, když "ten" člověk odejde a Vy víte, že už ho možná nikdy neuvidíte, je dopad této scény ještě o to silnější. Z ostatních herců stojí za zmínku rodiče v podání Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar. Takové rodiče by si přál snad každý teenager, který prožívá zrovna možná něco podobného. Amiru jsem zatím viděla v jediném snímku, Anatomie pekla, kde do toho bušila se sexuální mašinou, Roccem Siffredim. Pamatuji si, že tady mě, navzdory pochybným kvalitám snímku, zaujala. A u Esther Garrel je jasná podoba s bratrem Louisem:) Call Me by Your Name je jako umělecký kousek nedocenitelných kvalit. Člověk má chuť se sbalit a vypadnout pryč z města, od všeho stresu, lidí a starostí. Odjet daleko, na místo, kde se zastavil čas, kde se můžete vykoupat v ledové a křišťálově čisté vodě z hor, naslouchat zvukům přírody, a kde Oliver a Elio prožívali svoji lásku. Soundtrack je srdcovka. Chci Oliverovy tenisky:) Later. Because I wanted you to know. You're making things very difficult for me. I wish everyone was as sick as you. Can you come get me, mom? I remember everything... (15.04.2018)

Dej mi své jméno je opravdu speciální film. Homoerotická romance mezi 2 mladými muži však má problém především v tom, že není výjimečný film. Plusem je atmosféra 80. let, nádherná kamera (záběry jízdy na kole jsou překrásné) a především úchvatné výkony dvou hlavních představitelů. Mají opravdu perfektní chemii a všechny ty polibky (které je občas těžko strávit) a člověk by věřil, že se do sebe při natáčení opravdu zamilovali a uvažují o registrovaném partnerství. Jediným dalším výrazným hereckým hráčem je v roli otce Michael Stuhlbarg který plní takovou roli mentora svého syna v tom kdo nebo co je vlastně zač. Speciální film však neděl výjimečný film. Lehce jsem si při filmu vzpomněl na Zkrocenou horu od Anga Leeho kde se dva hlídači stáda ovcí do sebe zamilují a následně oba začnou žít své životy a musí to tajit. Nemyslím, že je Zkrocená hora nějak úžasný film ale minimálně je zajímavější. Dej mi své jméno je totiž především film o jednom letním románku. A navíc se to celé odehrává v Itálii která je k homosexuálům na rozdíl od Ameriky celkem štědrá. Ten film ale není špatný, je právě naopak celkem fajn. Avšak dělí se na 3 třetiny při čemž: Ta první je celkem fajn kdy Elie pomalu zjišťuje svojí orientaci a city k Oliverovi, druhá celkem brzdí a je především o tom jak ten aktivní sexuální románek začíná a teprve ta třetí (nejlepší!) část je o tom jak léto končí a s ní i letní románek. Finále (asi tak 10 posledních minut filmu!) je navíc hodně dobrý a vlastně pošoupne celý film o trošku výš. Na to všechno má navázat pokračování kde se setkáme se staršími verzemi obou hlavních protagonistů. Jestli to bude tak fajn jako jednička tak se asi zlobit nebudu. Ale možná bych chtěl tentokrát i něco víc. (30.03.2018)