Návrat ztraceného ráje

Režisérovi Vojtěchovi Jasnému sa celá reflexia návratu do rodného kraja i k najznámejšiemu filmu vymkla z rúk. Zároveň sa mu podaril unikát, ktorý si zaslúži hviezdičku - poetickým obrazom chýba akákoľvek poetika. O príčine nepodarku sa môžeme dohadovať, no diváci to prekukli pomerne jasne. Poznámka: Dôvodom nezdaru diela bola neúprimnosť. Jednoducho, tvorca nebol úprimný k tomu, ako vykreslil sám seba. Osobne som ho totiž zažil pri diskusiách po dokumentoch v Jihlave. A poviem Vám, v jeho príspevkoch žiadny raj prítomný nebol. Zo všetkého čo povedal, a čo som mal možnosť počuť, sršal nezmieriteľný hnev, samo vytáčanie hrubého zrna, síra a hromy blesky k názorovo opačne postaveným diskutérom. Z tejto stránky návratu sa v stratenom raji nezjavila ani byľka. (04.12.2020)

Tušila jsem, že to bude špatné, ale až tak moc? Se šroubovanými dialogy (nevšimla jsem si ani jednoho přirozeného) neudělají nic ani sebelepší herci. Úplně nejhorší je tam ta popisnost - Brodský zřejmě chodí za Galatíkovou co chvíli, ale stejně je potřeba dialogem s jejím vnukem obsáhnout 40 roků starou křivdu, která asi nebude tak hrozná, když ji Poutník vyřeší jedinou větou během nedělního oběda. Americká část je zas narvaná takovým množstvím klišé, že se až člověk musí divit, jak se to Jasnému vlastně povedlo. Jedinými trošku světlými místy tak jsou záběry na Bystré. Chjo. (26.10.2010)

U tohoto filmu velmi záleží na náladě, ve které k vám přijde. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem si říkal: Dobře natočený, ale dost nuda. Ten filmový jazyk je zastaralý a dneska nemoderní a pomalý. Proto vás může oslovit jen když se dokážete zklidnit a přizpůsobit tomu pomalému tempu. Pokud k tomu přistoupíte s tím, tak kdy už se něco stane, tak se s filmem musíte minout. Děj není tak důležitý, je to opravdu bilance starého muže, který prochází svůj život a vidí, jak se během něj změnil svět a lidé. Možná k tomu člověk musí i dozrát, protože tohle mi při tom prvním sledování před asi 8 lety nedocházelo. (20.11.2009)

Je pravda, že plynutie filmu je, jemne povedané, trochu čudné. Najskôr sme v Amerike, potom v porevolučnom Česku, občas vo vojnovom protektoráte a skončíme zase v Amerike ako stratený v New Yorku. Akoby niekto necitlivo zostrihal dlhý seriál do dlhého filmu. No jednotlivosti vo filme fungujú, malé osudy ma zaujali, svoje urobili aj dobrí herci a Ingrid Timková, ktorá sa nebála akejkoľvek odvážnej scény. Tvorcovia chceli niečo povedať o emigrácii, spomienkach na detstvo a zrekapitulovať niekoľko životov. Čiastocne sa podarilo, ale nie je to až také zlé ako tunajšie hodnotenie. (21.11.2019)

je to slaboučké, hraní na něco, co není pravda.  On je VJ docela zajímavá postava, od agitek let padesátých přes další vývoj až k emigraci (ani v ní to neměl jednoduché, jak je v jeho pamětech jemně naznačeno). Možná i proto nepřipouštěl v Jihlavě diskusi. Je mi to líto.  Mrzí mne i pan Pucholt, kterého jsem jako teen miloval a byl skvělý herec, ale přece jen se za dobu co byl v Kanadě leccos změnilo. Touha po vlasti může vést, jak je vidět i k tomu, že si ji vykreslím takovou, jaká nikdy nebyla a nesmí mi na to nikdo sahat. A napíšu si krásné idylické dialogy, jakými ale nikdo nemluví. A je fakt, že neochota připustit jiný názor. byla na panu režisérovi strašně vidět. Jo kameru pan Šamkovič umí, ale je to prázdné (09.09.2022)