Přežil jsem svou smrt

Víc než dobrý film z prostředí koncentračního tábora, nejsem sice historik, ale odvažuji se říct, že je poměrně autentický a působí dosti věrohodně. Můj obdiv patří zvláště rekvizitářům, zato, že dokázali na Barrandově vytvořit tak dokonale vytvořit kulisy, tolik podobné opravdovému lágru. Samotný scénář sice nepůsobí nikterak originálně (podobně se vyvíjí každý film z tohoto prostředí), avšak svůj účel to splnilo - tedy především dokumentárnost oné strašlivé doby. Jinak Peterka jako vězeň-boxer působí velmi přesvědčivě, zastiňuje zde své ostatní kolegy (a to i pozdější populární herce Sováka, Menšíka, Brodského a spol.). (15.01.2013)

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. (12.12.2022)

Nesporně zajímavý film, který má ale svoje limity dané dobou vzniku, vládnoucím politickým systémem a ideologií. Nejde ani tak o to, že v Jasného filmu jsou komunisté zobrazeni jako někdo, kdo požívá vážnosti v očích táborových vězňů. Ono tomu tak ve skutečnosti i bylo. Jejich soudržnost i (téměř náboženská) víra z nich dělaly významné hráče v boji o přežití. Potíž je v ideologickém a nekritickém pohledu. Minulost nahlížená přes soudobé hodnotové filtry musí zákonitě někdy způsobit pokřivení obrazu (což platí mimochodem pro každou dobu - i tu současnou). Být totéž natočené koncem 60. let s nezbytnými úpravami scénáře, vznikl by s velkou pravděpodobností mimořádný film. V pomyslném souboji dvou tématicky i obsahově spřízněných filmů takhle s přehledem vítězí slovenský Boxer a smrt, i když je od sebe dělí pouhé dva roky, svou uměleckou výpovědí je dělí hluboká propast. Celkový dojem: 60 %. (14.11.2015)

Vojtěcha Jasného si jako režiséra i jako člověka velice vážím (vždyť má na kontě dílo, kterého si z celé naší kinematografie cením nejvíce), ale nemohu opomenout jeho rané období, kdy se teprve hledal a svůj um ještě naplno nezužitkoval - z něhož je právě tento film. Atmosféra je sice hodně solidní a některé scény se zadřou pod kůži (Ave Maria, schody v kamenolomu), celek však nepůsobí příliš kompaktně a scény, které mají spád se střídají s velmi zdlouhavými. Hlavními klady tak zůstává herecké obsazení (tedy až na představitele sadistického esesáka, který vypadal jako Olašský Rom a jeho roli jsem mu moc nevěřil) v čele se skvělým Františkem Peterkou, několik výše zmíněných silných scén a silný námět těžící z prostředí. Ale ani to není málo. 60%. (01.07.2017)

Nevyrovnaný film. Působivá černobílá kamera, která navozuje dojem až dokumentární. Ty nástupy a pochody vězňů působí velice depresivně. Pasáž se schody má potenciál přivolat noční můru. Vynikající výkon V. Menšíka v proň velmi netypické roli. Patetická scéna s židovským vězněm zpívajícím Ave Maria (zde je patos na místě). Bohužel, všechna tato toto vyvrcholení příjdou do půlky filmu. Ten pak běží samospádem, dále negraduje. Není špatný, ta dusivá atmosféra tam stále je, ale.... A samozřejmě, nějaké ty úlitby dobové ideologii jsou tam též. (20.08.2011)