Všichni dobří rodáci

Nemůžu začít jinak než , že......právě jsem shlédl jeden z nejlepších česko ( slovenských) filmů ( z mého pohledu) , co jsem měl doposud možnost vidět! Příběh epických rozměrů, odehrávající se v jedné vesničce líčí osudy místních obyvatel. Všichni si tu žijí poklidným životem, nic je nevyrušuje z jejich dosavadního zaběhnutého života. Přes den se starají o svá hospodářství a po večerech se všichni schází v místní hospůdce, popíjí a tančí za vyhrávání muziky až do února 48, kdy se vesnice rozděluje na dva tábory. Opravdu mistrně podaná obžaloba kolektivizace v 50. letech. Nejsme přitom svědky " pouhého " popisného vyprávění. Toto je vskutku poetické převyprávění dramat jednotlivých lidských osudů ( charakterů) , které se dostávají do kontaktu s mocí, krutostí.. Jsme svědky toho, co s člověkěm provede vidina moci, majetku, rozhodování o osudech ( životech ) ostatních.Co musím vyzdvihnout kromě úžasné režie Vojtěcha Jasného je brilantní kamera Jaroslava Kučery, zejména jeho úžasný smysl pro DETAIL, dobře zvolená hudba a opravdu povedené herecké výkony a přirozené civilní hraní všech zůčastněných od Radoslava Brzobohatého, přes Věru Galatíkovou, Vlastimila Brodského , Vladimía Menšíka, Waldemara Matušku....... Nesmírně silný a intezivní zážitek a člověku je ihned jasné, proč tento pozoruhodný snímek zůstával po takovou dobu uložen hluboko v trezoru. TOP5 mezi česko( slovenskými filmy)! p.s. I přesto, jaké silné téma film řeší a jaké poselství dává dalším generacím mi v paměti utkvěla snad nejvíce věta : Franto, kde tě to vzalo? Ne chlapci, nevzalo mě nic, enem sem se posrál... :o) (22.06.2009)

Tento film bezpochyby patří k základům, o které se milovník ČS kinematografie opírá. Při sledování jen tak sedíte a saháte si do svědomí, pro sebe si říkajíc jak jste hloupí, že se čas od času přistihnete při myšlenkách, že byste ty časy chtěli vrátit. Jenže já je zažila jako dítě a pro mne to byla ta nejkrásnější doba jakou jsem mohla poznat. Jako dospělák bych to s velkou pravděpodobností viděla jinak. Hlavně Ti co odmítali vstúpiť byli trestáni jako zločinci nejhoršího kalibru. Radoslav Brzobohatý úžasně zahrál člověka, zbožného, pracovitého, na poli dřícího, aby uživil poctivou prací sebe a svou početnou rodinu. Byl to dobrák, s nezlomnou vírou v dobro i přesto, že ho sousedi a přátelé nejednou nechali stát samotného. Jak mu říkala jeho filmová žena "oni po Tobě kameny, ty po nich chlebem". (04.05.2014)

Nemilosrdná obžaloba kolektivizačních procesů 50.let, kdy komunistický režim šel i přes mrtvoly. Mrazivý, zvolna gradující děj. Kameraman čaruje, herci hrají jako o život (hlavně Menšík jako Jožka Pyřk je nezapomenutelný). Závěrečné rozhřešení ve stylu "co bylo, to bylo" zanechává v divákovi pocit lítosti nad zmařenými životy a zníčeným dílem několika generací sedláků. Reakce režimu po roce 1968 byla logická - přísně zakázaný, trezorový film. (03.05.2003)

V podstatě vrcholové filmové dílo V. Jasného. Precizní a dlouhé přípravy splnily svůj účel a režisér zde zanechal naprosto dokonalé vypovídající dílo o atmosféře poválečného období v ČSR. Role psané na tělo každému herci, jsou jasně znát, ovšem morální a lidská spravedlnost v postavě Františka, je vrcholem celého filmu, což byl také režisérův záměr. (05.02.2013)

Ani ne tak nezřízená bezohlednost znárodňování, ale spíše koncentrát povahových charakterů českého človíčka do podoby beskydské vesničky, se stávají předmětem kritiky (ale i oslavy) této Jasného epické fresky, která ve třetině bere slova, posléze dech a nakonec superlativa. Tak mohutný potlesk od tak skromné návštěvy jsem v kině ještě nezažil. (07.06.2007)