...a spravedlnost pro všechny

70. léta byla v Americe obdobím morálního neklidu, kdy se i kinematografie zásadně proměnila a narozdíl od předchozích dekád, kde kralovaly velkofilmy z dávné historie typu Kleopatry, přišla na řadu závažná společenská dramata a objevil se fenomén tzv. nezávislého filmu. Jewisonův snímek je příběhem mladého idealistického právníka, které frustruje byrokratičnost a zkorumpovanost soudní mašinérie, nemožnost se účinně domoci spravedlnosti, zejména pokud člověk nepatří ke společenské elitě. S jeho poselstvím se nedá než souhlasit, mám ale pocit, že je to kousek na můj vkus až příliš aktivistický a ve své snaze přímočarý. Nesnaží se diváka dovést k poznání, ale předkládá mu hotové pravdy. Na jedné straně stojí zosobněná ušlechtilost, na druhé straně jasně identifikovatelné absolutní zlo. Charaktery jsou prostě příliš černobílé a prostor pro diváka tady není. Celkový dojem: 75 %. Z hereckého obsazení vyčnívá, jak jinak, Al Pacino, který ztvárnil svého Arthura s vášnivým zaujetím. (27.09.2016)

Soudní dramata mám rád a popravdě před zhlédnutím tohoto filmu bych si moc nedovedl představit mladého Al Pacina v roli právníka, byť ho považuji za skvělého herce. A spravedlnost pro všechny stojí na jeho hereckém umění, ale také výborném příběhu, který sice nepředstavuje naprostý vrchol subžánru, ale rozhodně nenudí a potěší ukázka toho, jak může osud klientů ovlivnit právníkovo chování a psychiku. Zároveň je tu nastaveno zrcadlo počínání soudců a jejich charakteru. Závěrečný proslov, resp. úvodní řeč k procesu, Arthura Kirklanda byl vynikající a tvoří dokonalou tečku za uplynulým snímkem. (06.07.2014)

Nadčasový a skvělý námět, který měl tu smůlu, že byl zrealizován na nesympatickém přelomu 70. a 80. let. Nedokážu se zbavit dojmu, že ona lehká tragičnost a několikrát naznačená zbytečnost snažení a bezvýchodnost nástrah soudního systému by se v jiném období vyjímala daleko lépe. Bez prazvláštních účesů nebo soundtracku, který k dění na plátně několikrát vůbec nepasuje. A je to obrovská škoda, protože Pacino se do příběhu vložil jako obvykle s plným nasazením a já žasnu nad jeho dokonalou etudou v helikoptéře a padám na kolena z každého jeho monologu v čele s uchvacující finální řečí, která patří k jeho životním číslům. I proto mě tolik mrzí, že se scénář ve druhé polovině tak bezvýhradně ponoří do své moralistické části a žaluje z plna hrdla na americkou justici. S kapkou uvěřitelnosti bych šel podstatně výš. (29.09.2008)

Paráda, dokonalost, všecko! Po 12 rozhněvaných mužích jednoznačně nejlepší film ze soudní síně. Příběh není soustřeďován kolem jednoho případu, ale je daleko více zaměřen na samotný systém spravdlenosti a charaktery jeho jednotlivých aktérů. Těm suverénně vévodí nezaměnitelný Al Pacino, já charisma toho chlapa miluju, a dva cvoci v podání soudce Jacka Wardena a obhájce Jeffrey Tambora. Tento film je dalším majstrštykem Normana Jewisona, ve kterém se s pravidelností střídají silné dramatické pasáže a nezapomenutelné zábavné scény, z nichž plynou faktické nedostatky, paradoxy a egoismus (americké) justice. Dámy a pánové, tohle je dvouhodinový Velký dům. Doporučuju všema deseti! (29.07.2014)

Působivě vybudované drama přímo pro herecký koncert Al Pacina, který s dokonalým glancem přetavil suchopárnou řeč paragrafů ve strhující podívanou. On snad ani ty postavy nehraje, ale prožívá celou svojí fyziognomií. A to umí málokdo. Jen si všimněme těch jeho gest. Moc se mi líbilo, jak v právním boji argumentoval až do krajnosti s nechutným klientem za spravedlnost. Takže co dodat, kdo má rád Al Pacina určitě si tento skvost užije. (13.08.2011)