...a spravedlnost pro všechny

Kde jsou ty doby, kdy si Al Pacino vybíral filmy, které měly mnoho co říct... And Justice for All patří mezi ně, mezi tu výpověď o Americe před 30ceti lety, kterou si dneska pod vším pozlátkem těžko uvědomuje. Příběh samotný je spíše skládankou střípků, upozorňujících na extrémní povahu paradoxů vznikajících v americkém soudním systému, postupech a především, lidech. Konfrontace "co je správné" a "co je podle zákona" je v závěru dobře vygradovaná a jen mě napadá otázka, kdo je v tomhle filmu při smyslech? Každý je tu symbolem. (19.12.2011)

Ano, Al Pacino exceluje, ale jinak dramaturgie filmu je naprosto špatná. Několik zcela zbytečných a zavádějících scén (např. vyjížďka s helikoptérou), linka s obhajobou a obviněním přísného soudce je stále přerušovaná, nenavazuje, takže stále sledujeme různé kraťičké miniscénky.... jen díky Al Pacinovi se na to dá koukat a hltat jeho talent. (21.07.2017)

Miestami som fuckt nevedel, ktorá bije! Uletené situácie a ešte uletenejšie dialogy. Až sa mi nechcelo veriť, že pozerám drámu/thriller. Takýto humor, ktorého som bol svedkom, sa vidí hlavne v súčastných indie 'dramédiách', ktoré ja osobne milujem. Nastavil som sa na nejaké súdne spory a právnikov, ale to, čo som tu dnes dostal, predčilo moje očakávania! 90% (03.12.2020)

Satirický film, tvrdě napadající americký soudní systém, neberoucí se servítky vůbec před ničím. Hlavní postava, mladý, o všeobecném právu na spravedlnost nepochybující, právník, má být krutě ironickým protějškem těch desítek geniálních, přesvědčivých, neporazitelných mistrů soudních dvorů, kterými se to v právnických filmech jen hemží. Film musí pochopitelně končit velkou řečnickou bitvou, tady spíše sebevraždou, avšak na ní není k obdivování pouze herecká virtuozita Al Pacina, nýbrž i sarkastické zparodování klišovitých a patetických výstupů, jakých se mnozí filmoví hrdinové právnických filmů dopouštějí neustále. Film se točil v Baltimore, a proto tu bylo využito mnoho newyorských divadelních herců, dokonce i guru Lee Strasberg, který učil snad všechny slavné herce své generace od Marlona Branda po Marilyn Monroe. (06.01.2005)

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)