Režie:
Fjodor PopovScénář:
Fjodor PopovKamera:
Maxim ŠinkorenkoHudba:
Andrej GolovinHrají:
Arťom Alexejev, Anastasija Cibizova, Světlana Smirnova-Kacagadžijeva, Darja Ekamasova, Igor Jasulovič, Alexandr Jacenko, Anatolij Gorjačev (více)Obsahy(2)
Leningradská stredoškoláčka Máša Jabločkina, ktorá zázrakom prežila zimu, trpiaca chladom a hladom, nastúpila do kurzov rušňovodičov. Napriek zaneprázdnenosti s naliehavými problémami, ktorým musela čeliť, sa vrhla do štúdia. Vysporiadala sa s tým dobre. Zamestnala sa pri výstavbe najväčšej magistrály spájajúcej obliehané mesto s „veľkou krajinou“. Tu bola zaradená do rezervy NKPS, kde práve títo ľudia boli v zornom poli nacistov a riskovali svoje životy tým, že zásobovali Leningrad jedlom a vojenskými zásobami. Po obdržaní osobitnej žiadosti od najvyššieho vedenia sa Máša púšťa naplno do práce. Bývala študentka sa nebála zomrieť pre dobro svojej vlasti a dychtila po plnení náročných úloh. Divákom je predstavený príbeh o hrdinských činoch ľudí, ktorí žili vo vojnových rokoch, bez ohľadu na pohlavie, vek a povolanie, kde sa každý snažil vytlačiť fašistických útočníkov zo svojej rodnej zeme. (dadypet)
(více)Recenze (14)
Opäť sa začínajú objavovať filmy z 2. svetovej vojny ale aj z veľkej vlasteneckej (ruský názov východného frontu), ale bez zbytočného pátosu a historický úplne presné, objavujú sa však aj filmy hororové ale aj paródie. Takže sledujeme vojnovú drámu, ale musíme si zvyknúť na to, že v tomto filme namiesto tankov hrajú prím lokomotívy. Ale o činnosti, osudoch a hrdinstve rušňovodičov v dobe vojny som doposiaľ nevedel takmer nič. A práve tento film sa snaží túto prázdnotu vyplniť. Historický predobraz filmu. Blokáda Leningradu trvala od 8.9.1941, ale v roku 1943 bola v Leningrade (Petrohrad alebo Sankt-Peterburg) situácia katastrofálna a tak Červená armáda operáciou Iskra uvoľnila blokádu Leningradu. Operácia vedená od 12.1.1943 Leningradským frontom (generál L.A.Govorov) a Volchovským frontom (generál Mereckov) a 18.1.1943 sa podarilo uvoľniť 8 až 10 kilometrový koridor pri južnom pobreží Ladožského jazera. Týmto úsekom v priebehu 17 dní bola postavená dočasná železničná trať Poľana – Šlisselburg známa ako Cesta víťazstva kadiaľ sa evakuovali ľudia a zásoboval sa Leningrad jedlom, výzbrojou a muníciou. A o tom je tento výborný film. V ňom ešte aj jednotky NKVD vyzerali úplne prijateľne, nie ako krvilačné šelmy. Vo filme je rozhodujúca stránka historická a overené fakty sú pravdivé, respektíve primeranosť opisovaného stavu je pravdepodobná. A keďže je taký stav dokážem aj prehliadnuť samotnú kvalitu prevedenia filmu, ktorý má všetko. Lásku (prejavovanú v sovietskej cudnosti), skutočné priateľstvo, vzájomnú pomoc, hrdinstvo ale aj zradu. ()
Vůbec to není zlé (přestože občas nepřehledné). Asi je podstatné s jakými představami na to kdo jde, ale kdo ví, že na začátku roku 1943, za blokády Leningradu, stavěly ženy od 14. let (“dívky s copánky”) železnici, která pomohla městu přežít a kterou Němci v úzkém koridoru odstřelovali, jak mohli, neměl by být sklamán. Samozřejmě to není dokonalé, ale postavy vychází ze skutečných charakterů a nálada odpovídá. V pondělí jsem se vrátil z Petrohradu, stále jsem trochu naladěný na ruskou notu a filmu celkem rozumím. ■ Režisér se vyjádřil: “Víte, jaký je rozdíl mezi současným Petrohradem a Leningradem v čase obležení? Ticho.” ()
Jak už je na východě zvykem, výprava a triky jsou perfektní. Prostě jim věříte že jde o 70 let starý film... včetně těch řečí, díky kterým je film prakticky nekoukatelný. Ony se totiž vedou POŘÁD a na to o jak zajímavou látku jde, se tam zase tak moc neděje (respektive děje, ale neumí to poutavě prodat). ()
Ruské válečné filmy jsou až na vyjímky tradičně plné patosu, vlastenectví a gerojství. A v současných filmech je ho tam paradoxně o tolik více o kolik méně byl za války ceněn v Rusku lidský život. Na jednu stranu to neodsuzuji. Jednak to skutečně někdy byly příklady až neskutečného sebeobětování a hrdinství co vedly k porážce Němců v širých ruských pláních a divokých lesích. A taky jim závidím, že stále točí filmy doslova mocně rozdmýchávající národní hrdost, vlastenectví, pýchut na své dějiny a dědy, kteří v té válce bojovali. U nás se točí Krajiny ve stínu, Bambušek chystá očistný film Lidi krve... Prostě další z filmů jak zlí Češi mlátili hodné Němce. V tomhle bychom si z Rusů měli vzít příklad a možná bychom byli na tom s národní hrdostí o trochu dále než jsme. Jenže ten patos nesmí z těch filmů zase až moc cákat a to je problém řady ruských filmů válečných zejména. Svým námětem snímek rozhodně zaujal, protože se divák podívá k dalším důležitým tahounům války v podobě čet zásobovacích vlaků vezoucích nezbytné zásoby bojujícím jednotkám i hladovějícím městům. Že Němci nebyli blbí a zásobování logicky přerušovali všemi dostupnými prostředky je jasné a tak asi služba u dráhy na této trati nebyl žádný med. Bohužel mně to běhání po lese a ježdění tam a zpět ke konci už začínalo trochu nudit. Německý obrněný vlak stojí celý film na jednom místě a i když se o něm ví, je problém ho zničit. Do toho vagón sirotků, tajná zbraň, skoro už jen chybělo aby vlak vezl i slona pro ZOO. Je to škoda, být film více válečným přisypal bych jednu rudou hvězdu navíc. Takto je to jen za 3 polena do kotle. * * * ()
Možná, kdybych byl nadšený mašinkář a nebo strojvůdce erotoman, byl bych z tohoto filmu nadšenej, ale pro mě tímto válečným směrem koleje rozhodně nevedou... Jediná silnější pasáž je obsažena v prvních 20 minutách, kde se moc nekecá, pěkně to bouchá a vše podtrhne nádherný letecký souboj Lavočkina se stodevítkou, jež je zakončen brilantním ubitím německého pilota lopatou, kterou se ohání zdatné ruské selky. Zbytek filmu je pak už jen o přikládání uhlí, kterého se vzhledem k délce snímku muselo spálit opravdu požehnaně. ()
Galerie (20)
Photo © Stella Studio
Zajímavosti (3)
- Před premiérou filmu v květnu 2019 se konala dvě promítání – jedno pro veterány Velké vlastenecké války 15. prosince 2018 a druhé při příležitosti osvobození Leningradu 27. ledna 2019. (Jirka_Šč)
- Prototypy hrdinů filmu byli skuteční lidé. Veterán obléhání města, se kterým byl konzultován scénář, řekl: „Ty dívky jsou skutečné. Takové jsem znal.“ (Jirka_Šč)
- Rodiče autora scénáře Fjodora Popova přežili blokádu Leningradu, jeho otec pracoval v 48. konvoji. (Jirka_Šč)
Reklama