Bradův život

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu. (18.07.2022)

Co musím ocenit, je hlavní myšlenka. Ne každý z nás má život, resp. bude mít život, jaký si představoval a všemožná „co kdyby“ se tak některým z nás v té hlavě přece jen někdy vyrojí. Pokud se tedy neřadíme k těm, kteří jsou spokojeni s tím, jak věci jsou a ne jak by mohly být - což není případ hlavního hrdiny tohoto snímku. Bohužel synapse je defakto kompletní shrnutí děje, který postrádá možná trapná klišé, nebo nemístný humor, ale je... Prostě nemastný, neslaný. Melancholicky to začne a melancholicky taky skončí. Žádné vytlačené myšlenky navíc - je to tak, jak to zkrátka je. Fajn na jedno pokoukání, neupřu originálnější námět a zpracování (které mně osobně zrovna úplně nesedne). (09.05.2019)

Jestli má někdo z komediálních herců kromě Jima Carreyho herecký talent tak to je rozhodně Ben Stiller. Ten člověk umí spolehlivě prodat své mírně tragické postavy. Brad je otec, který chce pro svého syna jen to nejlepší a tak se s ním vydá prozkoumat vysoké školy a samozřejmě bude velmi stát o to, aby se kluk dostal na Harvard. Při tom se bude muset vypořádat s démony minulosti. Film je pochopitelně člověčinka, která zastihne postavy v určitém období života a po chvilce stejně tak tyto postavy opustí. Jak jsem uvedl na úvod. Ben Stiller je v mých očích dostečně kvalitní herec, abych s ním těchto 100 minut prožil. 60% (13.01.2018)

47letý Brad rekapituluje svůj dosavadní život a při srovnání se svými bohatými, slavnými, úspěšnými vysokoškolskými spolužáky (už ne přáteli, čí vinou?) dochází k závěru, že ničeho kloudného nedosáhl. Přestože je dostatečně zajištěný, má talentovaného syna, se kterým si rozumí, milující manželku i smysluplnou práci. Už dlouho na mě něčí pochyby a osobnostní krize nepůsobily tak negativisticky a ublíženecky, jako jeho neopodstatněné stěžování, shazování mladistvého idealizmu či liché představy, jak se ostatní mají skvěle. Samozřejmě se to časem zvedlo, když nevyhnutelně zjišťoval, že se mu vůbec špatně nedaří, jenže to jsme my všichni viděli dávno před ním. (02.02.2018)

Fajn film. Nic víc, nic míň. Stiller rekapituluje svůj život, přemýšlí na svými neúspěchy, zklamáními a závidí svým bývalým spolužákům z vysoké, že to dotáhli mnohem dále než on. Spousta vyřčených myšlenek je nosných, zajímavých. Srovnávání svého společenského statusu s ostatními (zvláště dnes v době sociálních sítí, Instagramu) zatěžuje mou hlavu každý den. A jak hlavní myšlenka filmu sděluje - takové srovnání je naprosto zbytečné, ale člověk se od toho zkrátka nedokáže odpoutat. Co ale snímku chybí je filmovost - dramatické situace, gradace a silnější finále. Bez toho film působí jako filozofická rozprava nabalená na výlet Stillera do Bostonu bez zapamatovatelnějších scén a momentů. Jak jsem řekl - je to fajn, má to příjemnou nostalgickou atmosféru, ale vracet se k tomu v dohledné době již nepotřebuji. Ale třeba krize středního věku mě k filmu znovu dovede. (06.07.2018)