Přízrak

Bezprostredne po projekcii pre umocnenie celkového dojmu navrhujem vypočutie 7-hodinového ambientného albumu "Somnium" od skladateľa Roberta Richa. Pomôže to lepšiemu fyzickému aj mentálnemu nazretiu diela a dokonalejšiemu uchopeniu inak ťažšie uchopiteľných pojmov "rozvláčnosť", "repetitívnosť" a "vata". Priznávam, že niekoľko scén ma zasiahlo. Tá s 5-minútovým žraním koláča medzi ne samozrejme nepatrí. (27.09.2017)

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

Dlouho jsem se tomu vyhýbal až si mě to nakonec našlo a dalo mi to přesně to, co mi to dát mělo. Asi stárnu ale začíná mi ve filmech stačit hloubka, dobře vykreslené postavy a trochu toho srdce místo akčních jízd nebo vizuálně namakaných Marvelovek - miluju samozřejmě vše, ale dramata a věci které nejsou na první pohled každému jasné si užívám čím dál tím víc (stává se z toho moje oblíbená parketa). Výborný snímek který nestál mnoho peněz, ale jistě stálo mnoho sil ho dát na papír a následně ho zrežírovat. Chytré a perfektní ač trochu smutné a určitě ne pro každého. Velmi mě to překvapilo, všechny palce nahoru. Jo a skladbu "I Get Overwhelmed" asi už nikdy nevyženu z hlavy. (22.10.2019)

Jen si tak trochu umřít. Vrátit se v podobě ducha pod prostěradlem, mít dostatečně vystřižené otvory pro oči, což mě ještě za života naučili v kroužku "ábíčkářů", zkontrolovat, zda mé bývalé "buchtě" i po mém odchodu chutná buchta, nejlépe ji pozorovat, jak se jí v jednom nepřerušeném záběru po dobu pěti minut cpe a pak učinit reklamaci s účtenkou EE(T), že prací prášek nevypral mé prostěradlo doběla. A až dostanu účet za elektřinu a telefon, kterým otravují i po smrti účastníka, bezprostředně po zjištění nezaplatitelné cifry se ihned vypařím, a to doslova, takže ze mě zůstane pro exekutory jen to špinavé prostěradlo. A kde nic není, ani smrt nebere. A pomíjivost všeho je mrcha. Chápu smíšené reakce diváků, film je to vskutku bizarní, absolutně žánrově nezařaditelný, nedá se dokonale vstřebat, i když milujete Caseyho Afflecka. A po jeho skončení si jen těžko řeknete, že to byl dobrý film. Spíše budete civět do prázdna a rychle hledat film, který ve vás oživí lásku k životu, zažene chmury a hlavně bude se v něm trochu víc mluvit i konat. Těžko říct, co na tomhle námětu oslovilo Caseyho. Film má určitě dost zvláštní pojetí, je neskutečně pomalý, art(ritida) jak kanec, tolik kompozičních veletočů už hned tak neuzřím. Je zde spousta scén, ze kterých mrazí, pokud si je dáme do správné souvislosti. Jenže je zde nemálo pasáží, které působí solidně onanisticky. Atmosféra originální. Děj se dá shrnout tak, že ústřední hrdina byl za života hudebník, měl osudovou autonehodu, po níž se vrací do svého domu za svojí milovanou coby neviditelný přízrak. A pak se ploužíme s přízrakem různými prostory a dimenzemi, potkáme kamaráda "prostěradláka", až je to všechno moc předimenzované. Role ducha je snem všech Alzheimerem stižených herců, text prakticky žádný, režisér vám jen kyne, že máte cestu volnou, takže se nemůže stát, že o nadbytečnou látku pod nohama klopýtnete. Jen jsem ne úplně zdárně pochopil, jestli pod prostěradlem je jen jakýsi mlžný opar, nebo oživlé tělo. V některých záběrech bylo vidět prosvítající paže. Možná chyba ve filmu, možná jsem to jen blbě pochopil. Spojení Casey Affleck a Rooney Mara je celkem fajn. David Lowery samozřejmě nenatočil žádného Ducha 2, je mylné si film pouštět s tím, že to bude něco ve stylu "duchařiny" s Paťem Swayzem. Tak to ani omylem. I když je tam téma lásky po smrti, duch hází předměty, je to zásadně odlišné a velmi pochmurné a zcela neradostné dílo, které si musí najít svého diváka, aby bylo ve své složitosti náležitě pochopeno. I přes mnohé úžasné a nevídané zvláštnosti se přes náročnost látky nebude snadné dostat. Podotýkám, že něco tak neobvyklého jsem už dlouho neviděl. A taky to už vidět nepotřebuji. Formát 4:3, ve kterém je film natočen, je otřesná technická pitomost. 5/10 (21.10.2017)

Premýšľam čo povedať o filme, no na rozum mi chodia iba dve slová. Nádherné a smutné. "A Ghost Story" ma skutočne dostalo do emočného stavu, ktorý potrebujem ešte nejako spracovať, lebo si myslím, že je tu obrovské množstvo nádherných momentov, spolu s záverečnými sekundami. Film má úžasnú atmosféru, vie ako svoj príbeh podať a najmä mám pocit, že keď sa pozerám na hlavného hrdinu celý čas pod plachtou a jediné čo vidíme sú čierne diery namiesto očí, vidím mu hlboko do duše. Neviem ani ako je to možné, ale to sú moje pocity. Hudba je vynikajúca a možno jediné čo by som z filmu odstrihol je dlhý monológ Will Oldhama. Alebo skrátil. Čím menej monológov a dialógov, tým viac na mňa tento film dýcha. Rozhodne to ale nie je film pre každého. Hodnotenie: A (18.01.2018)