Přízrak

Připisuji si Davida Loweryho na svůj osobní pozérský blacklist. V Ain't Them Bodies Saints jsem musel překousnout vzletné nic, ale alespoň se dalo mluvit o nějaké upřímné filmové snaze odvyprávět příběh. Sledovat Ghost Story byl však pro mě osobně úplně nový level. Pokud mě někdo nutí dívat se na několikaminutový záběr, ve kterém někdo jí koláč a po významové stránce nemá délka tohoto záběru žádný smysl, pak si prostě nezaslouží moji pozornost. Je mnoho tvůrců, kteří si něco podobného můžou dovolit, ale jejich rozhodnutí mi povětšinou nějaký (alespoň opravdu malý) smysl dává. Lowery podobná rozhodnutí dělá v průběhu celého filmu a smysl mi nedávalo skoro žádné. Měl jsem pocit, že se koukám na hipstersky orámovaný 90ti minutový videoklip, který s filmovou řečí a jejími pravidly má pramálo společného. No more Lowery. 2/10 (30.09.2017)

Pomalu plynoucí a hluboce zádumčivý film o tom, že věrnost a láska dokáží porazit nevyhnutelnou temnou nicotu po smrti a překlenout i samotný čas. A Ghost Story mimo tuto zásadní nosnou myšlenku nabídne i neobvykle řešenou kameru společně s výsledným zobrazením ve formátu 4:3, což z filmu v kombinaci s čarokrásným a vtahujícím soundtrackem dělá vytříbenou a gurmánskou diváckou podívanou. Smekám! PS: Podle zdejšího nevyváženého hodnocení usuzuji, že film asi vážně nebude pro každého. Běžný konzumní divák asi "nepřekousne" pětiminutový záběr na Rooney Maru, která jí koláč a pak se jde vyzvracet. Vážně. „We build our legacy piece by piece and maybe the whole world will remember you or maybe just a couple of people, but you do what you can to make sure you're still around after you're gone.“ (23.09.2017)

Bezprostredne po projekcii pre umocnenie celkového dojmu navrhujem vypočutie 7-hodinového ambientného albumu "Somnium" od skladateľa Roberta Richa. Pomôže to lepšiemu fyzickému aj mentálnemu nazretiu diela a dokonalejšiemu uchopeniu inak ťažšie uchopiteľných pojmov "rozvláčnosť", "repetitívnosť" a "vata". Priznávam, že niekoľko scén ma zasiahlo. Tá s 5-minútovým žraním koláča medzi ne samozrejme nepatrí. (27.09.2017)

Existenciálně laděný artový film prolnutý duchařským hororem. Obsahově zásadně převažuje ta existenciální složka. Film o lásce, o životě, o času. Převažují dlouhé záběry bez střihu, méně slov, vypráví se hodně obrazem, poetikou, atmosférou, mizanscénou, ruchy, k tomu je velmi dobrá hudební stránka. David Lowery evidentně talent má a jde kvalitou režie i scénáře vzhůru, budu věřit, že jednou to dotáhne k úplné dokonalosti... 75 % (25.09.2017)

Nápad, ktorý musel znieť zaujímavo po pár pohárikoch (alebo po niečom inom), tzn. prečo neurobiť duchársky film kde duch bude mať podobu klasického bieleho strašidla, poletujúcej plachty s dvoma čiernymi očami...ale to je duch, ktorý je dnes vhodný asi skôr len do rozprávok alebo Kinder vajíčka, než do vážneho filmu. A ešte v podobe kedy sa herec pod plachtou po 90 minút "mysteriózne" prechádza v poväčšinou statických záberoch, s minimom dialógov po nemocnici, dome, poli, a pod. Po dve tretiny viac-menej skoro ako študentský film a posledných 20 minút pridá niečo navyše, ale veľmi sa to ťahá (chápem, že sa nám režisér snaží komunikovať aj plynutie času a aby sme ho patrične precítili...ale sledovať Rooney Mara ako v statickom zábere 4 minúty je koláč...), je jasné kam film smeruje...experiment, ktorý mi úplne nesadol. (21.01.2023)