Světlo mého života

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

Silně atmosférická, pro Caseyho Afflecka snad už typicky melancholická záležitost, jejímž základem je vztah otce a dcery. Hodně i příběhově napoví úvodní dlouhý rozhovor, který rozhodně není posledním, naopak. Nakonec tyto scény jsou pro postavy a cestu k nim především nejdůležitější, tady se řekne nejvíc a nutno dodat, že to funguje na výbornou. Navíc jak Affleck, tak Anna Pniowsky jsou ve svých rolích výborní, jejich vztah jim není těžké věřit. Z tohoto pohledu mi to hodně připomínalo Leave No Trace. I když nejen z tohoto, jistě hodně udělají i časté statické záběry na stromy a výborná hudba k nim, věčný kurz přežití v přírodě, novém světě atd. Každopádně k dokonalosti výše zmíněného filmu zde ještě něco schází, možná právě více z toho nového světa, více setkání a domovních scén. Jako komorní na postavách založená cesta krajinou ovšem velmi silné. 75% (24.04.2021)

[KVIFF 2019] Cesta s dotekem koukatelnosti a bez doteku demence. Affleck vsadil opět na Vary a vyšlo mu to. V rámci diváků docela ano. Když se člověk dívá na prvních deset minut docela začne ztrácet naději, že by to mohlo nějak dobře dopadnout. Protože po oněch asi deseti minutách ani neví divák o čem film je a na jaké notě se bude pohybovat. Poté vak přijde mlha, les, nebezpečí a ono to začne fungovat jako normální film. Co více, začne to fungovat jako velmi dobrý film. Takhle si vás film získává do té doby dokud už tak nějak podvědomě nezačnete soucítit, chápat a bát se. Nejde asi o něco extra originálního, ani bych neřekl, že to Affleck povýšil na nový level, ale posunul to trochu stranou jinak, kdy je to stále originální, stále tak nějak známé a jednoduše to funguje. A to i vlastně stačí. Bohatě. (07.07.2019)

Jemnější verze The Road, kterou drží nad vodou tradičně působivý Affleckův “emo projev” a zajímavý výkon malé Anny Pniowské. Velice minimalistické, téměř celou stopáž jen dialogy mezi otcem a dcerou v lesích nebo opuštěných barácích. Plus zkoumání jejich chování - strategie přežití - souvisle s postupným odkrýváním tajemství, co se v jejich světě stalo a jak to změnilo společnost, které se obloukem vyhýbají. Komornost pro trpělivé a vnímavé diváky. Tři a půl. (26.03.2020)

(6/10). Jsem rád, že se od půlky film se film začal někam hýbat.. Konečně to začalo mít nějaké tempo a nebyly to jen nekonečné dialogy.. Začala hrát konečně nějaká hudba.. Nevadí, že depresivní, ale aspoň nějaká.. Vadilo mi to nekonečné ticho, které tento film zpočátku dělal tak nudným.. Nakonec všechno dobře dopadlo a druhá půlka to v rámci možností zachránila. (06.11.2019)