Jesus Christ Superstar

Parádní rocková opera. Padesát let stará adaptace slavného muzikálu dodnes neztratila ze své působivosti. Je to zásluhou nejen Andrewa Lloyd Webbera a Tima Ricea, ale také absolutně dechberoucí kamerou Douglase Slocombea (původní trilogie Indiana Jones), který fantastickým způsobem nasnímal celou pouštní krajinu. Jeden záběr lepší než druhý, i když film nejspíš vznikal v ne úplně příznivých podmínkách. Filmový Jesus Christ Superstar se právem řadí mezi slavné muzikály a kultovní díla pro příští generace. (23.07.2023)

Bodaj by aj nebol, keď spieva ostošesť, a nielen On, ale aj celučičký ansámbel, a to od začiatku, až do konca, množstvo a množstvo spevu a tanca, venujúci sa životnej etape Ježiša Krista, v atypickej, muzikálovej - ( rozumej ) “rockovej” podobe, aká nemá asi konkurenciu, alebo toto si mohli dovoliť len v 70. rokoch ? Rešpektujem taktiež aj úplne rozdielny prístup ku citlivej látke, prostredníctvom týchto dvoch zložiek, sa jedná o pomerne čerstvý závan vetra, ktorý prospieva na dušu. (16.04.2017)

Nikdy jsem si od tohoto muzikálu nic neslibovala, proto jsem neměla potřebu se na něj podívat. Překvapilo to. Moc se mi líbilo to "moderní" hippie pojetí muzikálu, ta rocková hudba, oblečení. Bylo to jiné, nevšední a svým způsobem i odvážné. Nádherné písně, navíc krásně zazpívané, místy i chytlavé. Jediné, co bych k tomu vytkla bylo, že jsem chvílemi měla pocit, že Ježíš v podaní tohoto muzikálu je záporná postava, občas se tak choval, ale je to jen detail. (29.12.2016)

Jak jsem už psal u Šumaře na střeše ... kdo mi šáhne na tohle, toho pokoušu. Geniální filmové zpracování geniálního muzikálu s obsazením, které netrumfnul nikdo ani předtím, ani potom. Slyšel jsem starší Broadwayskou verzi s Ianem Gillianem v hlavní roli, hezký to bylo, Ted Neeley ale pro mne bude nepřekonatelným muzikálovým Ježíšem všech dob. Když to během výstupu na horu nad getsemanskou zahradou vytáhne do těch výšek, rolují se mi papuče. A ten ďábel to zazpívá i dneska. Nepochopitelné. Tenhle film zcela nekriticky a bezostyšně miluju. (21.01.2008)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)