Italské námluvy

Nedokážem pochopiť, prečo má tento film tak vysoké hodnotenie. Romantická komédia, čo vlastne vôbec nie je komédiou, ale len nudným, otravným a príliš dlho sa tiahnúcim filmom. Hlavnú hrdinku má človek po väčšinu filmu chuť ovaliť niečím ťažkým po hlave dúfajúc, že sa možno potom uvedomí a začne aspoň trochu jednať a rozhodovať sa ako normálny človek a nie ako niekto s nejakou bližšie nešpecifikovanou psychickou poruchou. (Však kto po náhodnom telefonáte od človeka, ktorého nikdy nevidel neodletí cez polku sveta, pretože sú si s ním súdení, že.) Rovnako je na tom človek i pri postave hlavného hrdinu, ktorý sa celý film z mne neznámeho dôvodu snaží presvedčiť absolútne nerozmýšľajúcu, tvrdohlavú a neuveriteľne otravnú hlavnú hrdinku, že ju miluje a že patria k sebe. Toto celé je nakoniec zabité scénou s objednávkou „fľaše červeného" v lepšej talianskej reštaurácii a až nechutne prehnaným záverom so zastavovaním lietadla personálom letiska, pretože láska. Zabijácke combo dotvára záverečná obligátna bozkávacia scéna v lietadle za potlesku nadšených spolucestujúcich, ktorí sú určite radi, že neodleteli načas. Na konci filmu má teda človek chuť ovaliť niečím po hlave všetkých, ktorí sa na filme podieľali a vypýtať si od Downeyho Jr. matroš, ktorý bral pri upísaní sa tomuto skvostu. (27.02.2014)

Tyhle Italský námluvy vůbec nemají úroveň hodnou kvalitního romantického filmu. Robert Downey Jr. tady ještě vypadá jak vykulenej junák, kterej kokain znal asi jenom z doslechu a Marisa Tomei dokazuje, že herečky, co byly mladý v letech kolem roku 1994 vypadaly po miléniu líp. Plus ani film samotný není ničím zvláštní. Spíš naopak. Jeden z těch, které jsou totálně poplatné době. (22.01.2017)

Prvé scénky s Marisou Tomei sú trochu krkolomné, ani nie jej vinou, ale skôr vinou scenáristov. Ale akonáhle sa na scéne objaví môj obľúbenec Downey, naberie to tie správne grády. Chémia medzi nimi funguje výborne je to skrátka presné také, aké to ma byť. Hlavná hrdinka je krásna zasnená romantička, hlavný hrdina sympatický a charizmatický romantik. To, čo scenáristi zle riešili v úvode, si zase odpracovali niekoľkými zvratmi v poslednej polhodinke, plus tie exteriéry v Talianskych mestách sú úžasné. Celková spokojnosť. (17.08.2023)

Jsem na podobných rozpacích jako ostatní kometátoři. Vidět se to dá, takže třeba i tři hvězdy, ale jinak je lépe na to zapomenout. Jasně, chick-film, to víme od začátku, a od začátku počítáme s "britskou" ironií, která to bude shazovat a znormálňovat, aby to nebylo tak sladký (rozuměj:blbý), i když je to veskrze americký. Ale tady, kupodivu, přestože ironie nechybí až do konce, PŘESTO je to sladký (rozuměj: blbý, a to až do konce). Nevídáno. Kdo neviděl, o nic nepřišel (jako u 90% všech filmů). Ale pokud jste českou "Bridgetjoneskou" (která tráví "o samotě", rozuměj: v doprovodu láhve vína, další sobotní večer), třeba to i dejte. NB! Ten film fakt voní. Ale ne jako prvotřídní parfém. Spíš jako prvotřídní deodorant. (02.09.2008)

Je zajímavé, že jsem ho viděla asi 15x jen v angličtině (bez tit), v češtině ho vlastně neznám. Tudíž proto nekritizuji scénář. Změnila bych možná některé věty Robertovi, hlavně ty, kdy se zamilovává. Líbily se mi nápady s dovolenou, na letišti, dokotorem "na nohy", deštěm, botami a červené ponožky na konci. Líbila se mi i Bonnie Hunt a další herci. U tohoto filmu mi najednou prchající nevěsta v šatech na letiště nevadila. Na "El destino" předurčené z dětství bych rozhodně byla zvědavá i já. Je pravdou, že také díky tomuto filmu jsou oba hlavní představitelé mými oblíbenými herci. (10.01.2014)