Příběh služebnice

Seriál nemajúci obohranú zápletku. Páči sa mi, že sa príbeh delí na tri časové roviny. June ako už plnohodnotná služebnice, June sa len stáva služebnicí a June tesne predtým, než vznikli kasty. Bohužiaľ je tu minimum zásadných momentov. Dej dvoch sérii sa mohol kľudne zmáčknuť do jednej. Jednotlivé epizódy sa venujú skôr, než príbehovým posunom, vývoji postáv. A to je problém. Jednu dobu je vzťah June/Serena Waterford na úrovni A, potom B, znova A, nachvíľu C, potom B a znova A. Rovnaká nekonečná, ťažko uveriteľná horská dráha je aj vzťah June/Fred Waterford. Do toho sa Fred a Serena dokolečka striedajú v tom, kto je vlastne kápo a kto subina. Otravné. June navyše všetky epizódy sprevádza snahou predviesť všetky druhy grimás plaču. V tom plači a vzťahových šachových partiách jednoducho chýba vzrúšo, chýba dojem, že v ďalšej epizóde sa stane niečo skvelé. Problém mám vlastne s aj podstatou zápletky. Keď je na svete niekto strašne vzácny, cenený, jedna z milióna, tak nebýva otrokom. Prúser nie, ale vzhľadom na určité diery v logike a zbytočne venovaný čas vedľajším postavám, sa jednoznačne jedná o sklamanie s pachuťou feministicky zdvihnutého prstu. 3. séria pokračuje do svojej polovice v podobnom duchu. Potom však konečne niektoré postavy dosiahnu svoje dno a konečne dej prestane sledovať len emócie. Konečne začnete byť zvedavý čo a ako sa stane. Nevystrelilo to dojmy vyššie, ale rozhodne udržalo pozornosť a zvedavosť na ďalšiu sériu. 4. séria tak nejako uzatvára staré cesty a som zvedavý, akými novými sa vydá. Baví ma ten prerod June, ktorý hlavne v kontexte všetkého predtým dáva zmysel a je logický, uveriteľný. 5. séria je zameraná predovšetkým na osobnostný vývoj vedľajší postáv. Zásadné udalosti absentujú. Nemáte byť na čo a ani na koho zvedavý. Služebnice sa už definitívne utopila v slzách a nestabilných povahách. (14.09.2018)

Když teplá večeře, vychlazený lahváč a vyžehlená košile přestanou být denní samozřejmostí, protože dětského pláče a použitých plen začne podezřele ubývat, je potřeba sáhnout po prověřené sbírce Starého zákona a vykuchat z něj pár apokryfů, které se tak účelně neohýbaly ani za časů inkvizice. Té kritice, která se na to především zprava hodně snáší, úplně nerozumím. Ženský kvintet za kamerou na to jde velmi přízemně a citlivě. Společenská apokalypsa je vlastně až intimní záležitost, kdy se události kolem dějí jaksi mimochodem a divák se modlí za to, aby viděl víc, přičemž se ale bojí, že při globálnějším měřítku se to rozpadne. Z mého pohledu to ale neskutečnou vnitřní dynamiku bere především z toho, že žádná jiná dystopie, co pamatuju, nešla tolik na dřeň pokrytectví, které automaticky všechny totalitní systémy provází. Bublá to pod povrchem dokonale, ale návštěva Jezábel to definitivně vystřelí do pozice žánrové události, která si apokalypsu dovede představit i bez jaderného spadu. (20.11.2017)

Román Příběh služebnice mě bavil. Nejen svou myšlenkou, ale i výborným pojetím, které Margaret Atwoodová promyslela do nejmenších detailů. Samozřejmě, že celá řada motivů se do seriálu nevešla, ale to hlavní tam je - postapokalyptický svět, kdy většina lidí ztrácí schopnost reprodukce a celá společnost se s tímhle faktem musí vyrovnat. Co mi bohužel nesedlo, bylo obsazení titulní role. Ta holka mi pořád připomínala takovou ošklivější verzi Anny Polívkový. Pořád blbě civí, má otevřenou pusu (ech, tohle já u lidí fakt nedávám, viď, Kristen Stewart) a prostě se na ní blbě kouká. Pak v jednu chvíli jsem zjistila, že role velitelovy ženy je pro mě mnohem zajímavější, stravitelnější a pochopitelnější. A to je prostě škoda. No a pak je tu Rory Gilmorová, že jo. Alexis Bledel já fakt můžu a trochu mě mrzí, že právě ona nehrála hlavní roli. Seriál má výbornou hudbu, baví mě, jak zachycuje prostředí a do mé představy o Gilédu z knihy seriál dobře zapadl. Na druhou sérii se rozhodně chystám. Pokud vás seriál zaujal, tak si rozhodně přečtěte knížku - je ještě o fous lepší. (26.06.2017)

Teokratická dystopická diktatura řeší neplodnost lidstva. 1) Seriál ve srovnání s filmem jednoznačně boduje v zobrazení detailů každodenního života i v náčrtu psychologického pozadí hlavních postav. Plod buď požehnán. Kéž Bůh dopřeje._____ 2) Stejně jako film se i seriál zmiňuje o sociální struktuře společnosti, hospodářství a postavení Republiky Gileád ve světě jen v náznacích._____ 3) Množství zdržujících flashbacků se podílí na hlavním nedostatku díla - hrůzyplné rozvláčnosti a z ní plynoucí nudy, která mě v některých dílech vedla až k úvahám, že televizi vypnu. Byla by to ale škoda, protože ke konci má první řada až čtyřhvězdičkové parametry._____ 4) Zaujal mě 32letý přitažlivý Max Minghella (velitelův řidič Nick) a neobyčejně výstižná 35letá Elisabeth Mossová (služebnice Offred)._____ 5) 28.8.2018 - Druhá řada opakuje všechny přednosti i negativa řady prvé...skvělou atmosféru, jakož i nudící rozplizlost._____ 6) 31.10.2019 - Po úvodní první řadě a osobně laděné řadě druhé se nyní Offred stává bojovnicí. Jinak vše jako v předchozích řadách._____ 7)  22.7.2021 - Ve čtvrté řadě Offred utíká z Gileádu a úspěšně se dostane do Kanady. Ovšem své zážitky si stejně jako ostatní emigrantky nese s sebou. Její další život je stále propleten s velitelem Fredem. Jinak i v této řadě vše při starém. (07.10.2017)

Z The Handmaid's Tale mám trochu rozporuplné dojmy. Hoci dystopický svet republiky Gileadu nepôsobí úplne nezmyselne, rozhodne nepôsobí ani uveriteľne. Je to aj vina tvorcov, ktorí dávkujú informácie o fungovaní tohto systému až príliš pozvoľna a miesto toho hrajú prím vnútorné monológy ústrednej postavy a dôraz je kladený na všadeprítomnú depresiu podporenú občasnými drsnejšími scénami. Samotné dianie navyše občas riedi aj zbytočne pomalé tempo a neustále detailné zábery na tvár utrápenej hlavnej hrdinky. Samotná látka je pritom dostatočne silná a zaujímavá, nie som však na sto percent presvedčený, že ide o ideálny spôsob ako spracovať podobný sociálny komentár. 70% (19.06.2017)