Špína

Je samozřejmě důležité upozorňovat na tak společensky závažná témata, film mladé Nvotové navíc rozhodně nepůsobí jako jen tak nějaký absolventský snímek a svým řemeslným zpracováním rozhodně dosahuje kvalit plnohodnotné celovečerní produkce. Problém jsem už ale měla s jistou nevěrohodností samotného znásilnění (opravdu by nekřičela, když je vedlejší místnost plná lidí?) i s přístupem terapeutů v léčebně. (28.01.2018)

Jakkoliv je mi snaha Terezy Nvotové sympatická, její Špína se nepovedla, není prostě dost špinavá. Už slyším kritiku, že to celé obludně bagatelizuju, jenomže pokud chtěla jak praví obsah od Falconu zachytit ten zločin a trest, měla na to znásilnění jít jinak. A hlavně, vůbec pak nejdeme do hloubky cestou pocitů Leny, ale spíš z dálky pozorujeme, jak je vláčena po špitálech a ústavech a skupinových terapiích (výrazů pro genitály si tu užijete dosyta). Já vím, že i když Lena vypadá, jako že se jí to skoro líbí, pořád to bylo znásilnění, jenomže divák nesmí dostat tolik pobídek, aby si musel říct "proč". Proč nemluvila je jasné, proč si řízla do zápěstí taky, ale proč jí zavřeli do toho blbákova, a proč se lidé kolem chovali jako když je jim to jedno. Líbilo se zachycení obrazů Bratislavy, její rámování v průběhu dne, obsazení Dominiky M-Z a také (ještě hezčí) Anny Rakovské. Jako zjevení působil Patrik Holubář a jeho chůze po obrně. (29.12.2017)

Formanov PRELET po Slovensky a trochu inak. Silná atmosféra, ktorá ma pohltila. Absolútna ignorácia a nezáujem personálu psychiatrickej liečebne bol zobrazený verne (o tom tu ale nie). Práca s nehercami a slovnik dnešnej Slovenskej mládeže. Autenticita filmu pre mňa na 100%. Pre mňa osobne najlepší Slovenský počin tohto roka. P.S. Keby malo Slovensko oskara, dal by som ho za hlavnú rolu Morávkovej a za vedľajšiu Holubářovi (ktorý bol úžasný aj napriek ojedinelejšiemu výskytu) (13.12.2017)

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

Jedna z mnoha variant, jak dokáže znásilnění poznamenat ženu a převyprávěno až v realisticky děsivé podobě. Herecky klobouk dolů před hlavní hrdinkou, která předvádí neskutečně depresivní polohy. Především první polovina je hodně intenzivní, bez servítek předhazuje negativní stránku dnešní doby a psychické stavy Leny děsí. Děj je vystavěný velice jednoduše, bez žádných zvratů, překvapujících momentů, ale přesto účinně umí zapůsobit. Podařilo se scény výborně doplnit hudebně, což zážitek ještě více umocňovalo. Nechtělo se mi vůbec věřit, že se jedná teprve o druhý režisérský počin Nvotové a zvládla to lépe, než kdoví jaký rutinér.......8/10 (29.04.2017)