Icarus

Bryan Fogel je cyklista, který si vytyčí za úkol použít doping, aby zjistil, jaký dopad to bude mít na jeho výkon a jestli se mu podaří obalamutit antidopingovou kontrolu, jak se to dařilo mnoha profesionálním cyklistům desítky let. Za tímto účelem se seznámí s ředitelem ruské antidopingové agentury, Grigorym Rodchenkovem, který mu slíbí, že mu pomůže obejít systém a zařídí, aby jeho testy byly negativní. Netrvá však dlouho a na povrch se začnou drát informace o dopingovém skandálu ruských sportovců ve spojení s OH v Soči 2014. A jelikož Rodchenkov je přímo zodpovědný za falšování testů a bojí se o svůj život, rozhodne se odletět za Bryanem do LA, kde se ukryje před hněvem Ruska. Před očima se nám tedy začne odvíjet zcela odlišný příběh, který postupně rozplétá tajemství státem sponzorovaného programu, jehož účelem bylo dopovat ruské sportovce prakticky již od roku 1968. Rodchenkov se rozhodne vyjít s pravdou na povrch a odkrýt nekalosti ruského státu. Nemyslím, že jsem kdy viděl profesionálněji natočený dokument. Po všech stránkách prakticky dokonalé. (23.01.2021)

Parádní dokument o dopingu.Začátekt to jsem si pochutnával pomalu na steroidech,který se věnoval cyklistice,kde byl samotný Bryan Fogel,který je amáterským cyklistou a který sám použije zakázané látky.Tohle byla doopravdy paráda,která měla všechno.Osobně musím říct,že dokument je i slušně napínavý,kdy ani nevím co bude hned za pár minut.Pomalu by se s nadsázkou dalo říci,že i akční,jestli tohle či ono nevyplave na povrch.Pak samozřejmě je tu asi jedna z největší postav celého dokumentu a pomalu světa sportu.Samotný doktor Grigory Rodchenkov.Zábava by s níma byla,ale rozehraje se hra,která by ani ve špinoážním dramatu nesahala po kotníky jako zde.Pomáhá tomu i zde velmi skvělý střih,který nepřebíhá od tématu a slušně se drží dokumentární složky.Osobně ke konci už to malinko ztrácí dech v tom celém Ruském spektru,který už malinko hraničí se zpravodajstvím,ale obsahově jsem dostal vcelku mnoho.Občas by jeden kroutil hlavou jestli je to vše možné,otazníků je zde víceméně taky dost,ale jako dokument o dopingové sféře paráda. (20.03.2018)

Myslím, že toto je viac ako dokument. Skôr by som to nazvala reality check. Veľmi prepracovaný film, z ktorého vám je celkom zle, keď si uvedomíte, čo sa všetko skutočne deje za plénom športu v Rusku, a podľa môjho osobného názoru nielen v Rusku, len im na to len neprišli. Neviem prečo to Rodčenkov nakoniec všetko zverejnil a tak veľmi riskoval, ale veľmi mu ďakujem, nech boli jeho zámery akékoľvek. 4* (12.10.2018)

Nástup mal tento dokument veľmi dobrý. Postupne sa to začalo motať okolo politicko-právnych problémov a príťažlivosť dokumentu klesala. Je zaujímavé, v koľkých prípadoch sa nájdu jedinci, ktorí napriek ohrozeniu svojej rodiny i seba samých idú za tým, čo považujú za správne a pravdivé. Takmer v 100 % prípadov sú zomletí mlynčekom systému, pretože ten disponuje obrovskými prostriedkami a najmä si uvedomuje nebezpečenstvo týchto osamelých bojovníkov. Pamätám si na škandál, ktorý odhaľoval pozadie úspechov športovcov NDR. Prehrmel a nič sa neudialo, prehrmel i Armstrongov škandál a prehrmí aj štátom podporovaný doping v Rusku. Pokiaľ sa bude ľuďom vtĺkať do hlavy, že úspechy športovcov sú vlastne úspechmi zriadenia, potiaľ bude existovať štátny záujem iba na tom, aby sa na to neprišlo a nie na tom, aby sa tak nekonalo. (14.08.2019)

Který dokumentarista by nechtěl zastupovat a mít bezprecedentní přístup ke sportovnímu "Snowdenovi naruby", že? A Fogelovi jeden takový spadl do klína, což mu poněkud narušilo původní směřování dokumentu. A právě zamýšlený koncept "kterak se za rok profi vedeného dopingového programu (ne)zlepšit a přitom ochcat veškeré top antidopingové testy" bych viděl raději. On tu sice je, a ne málo, ovšem vyšumí do ztracena. Není to však Fogelova chyba, musel by být blázen, aby nastalou situaci nevyužil. Dojíždí však na nemlich to samé, co dokument o Snowdenovi. Zachycuje a přináší totiž informace, které v době uvedení již nemají co nového nabídnout. Veškeré závěrečné reporty vyšetřovací komise, investigativní reportáže NY Times, Guardianu apod. už to pokryly tak dobře, že zde nic nového nezazní. A Fogel si to měl uvědomit a spíše se zkusit dostat Rodčenkovi pod kůži, k tomu nikdo druhý nebude mít takovou příležitost jako právě on. Což se ovšem nestane a ani jednou na něj nenahlíží jinou optikou než sympaticky svébytného svéráze. Dále zarazí, že pokud je pravdou, že mu byl Rodčenko dohozen dávno před oním výbušným dokumentem od ARD, tak proč vůbec nejde po tom, jak a proč se to o něm ví (vezmeme-li navíc v potaz, kdo a za jakým účelem mu ho dohodil). On vůbec Fogel postrádá investigativní tah jít po čemkoli nad rámec očividného, zabrousit pod povrch. To je ostatně i důvod, proč by mu již zmíněný původní koncept "dopingového Supersize Me", kde by středobodem zájmu byl právě on, seděl o poznání více. (27.01.2018)