Jowita

Atmosféra šedesátých let na mě dýchla tak mocně jako při nečekaném poslechu některých písniček z té doby. Nejen filmová estetika, ale i myšlení, slova a činy - to všechno, co tvořilo duchovní kadlub (zásobnice pro ukládání potravin) oné doby. Možná, že i to základní téma s touto dobou konvenovalo: celoživotní hledání, nalezení a okamžité ztracení, a přesto naplnění celého života, neboť to, co jsme hledali, jsme už dávno měli. Pozn. 1: Scéna s návštěvou koncertu byla rovněž povznášející. Klip s Wandou Wiłkomirskou (skrzypaczka, gra samą siebie) by musel obstát i dnes. Pozn. 2: Muloszovi ***** díky za podané informace. (27.03.2018)

Každého tu jistě hned zaujme ústřední dvojice: záhadný Daniel Olbrychski a Barbara Lass-Kwiatkowska - jedna z nejkrásnějších hereček, co jsem kdy na plátně viděl (má něco z mladé Jany Šulcové či Nadi Konvalinkové). Co bohužel zaujme jen někoho, je psychologicky dobře vystavěný (ne)romantický příběh, tak trochu na způsob Evalda Schorma nebo raného Johna Schlesingera. (24.11.2011)

Slabé tři za bezchybnou technickou úroveň. Jinak jsem se neztotožnil takřka s ničím od tématu přes konkrétního herce až po výběr hudby i její použití. Přemýšlel jsem nad filmem přes noc a došlo mi, že patří do linie napodobující Antonioniho (– proto to má jen sem tam prveček nové vlny, proto ty večírky, polsko-východní představa o eleganci), proto samotné téma. Jenže je to tak nějak příliš přitažené za vlasy, příliš mnoho exkluzivního – všechna ta prostředí od vrcholového sportu před architektonickou kancelář až po vrcholový koncert (Chačaturian, cha!), všeho moc příliš vykonstruovaného bez toho, aby to mělo nějaký extra přesah: prostě všichni prcají všechny a když se nepotká jeden z druhým, zbývá jen zahýbání a možná sladké sny, že to jednou bude jinak? Anebo: fráze, že je třeba něco dodržet, ačkoliv za tím vším není vůbec nic? Jenže tohle jsem viděl od Antonioniho i novovlnařů udělané s lehčí rukou a kino morálního neklidu to zas předvedlo věrněji. Lože nejsou kasárna. A napadaly mě filmy s tímhle srovnatelné, ale přijdou mi lepší: Molo. Viděl jsem tu toho východního blonc Delona, jak se natřásá, svléká, jak je to na něj ušité, aby se předvedl – byl pěkný? Nebyl? Nakonec mi ale z celého filmu přišla nejlepší herečky falešná kočička Kalina Jedrusik anebo ta zelená škeble Ewa Ciepiela – možná i proto, že jejich role byla snazší. Za mě ne nejsilnější šedesátky, spíš ohlížející se ještě po padesátkách jen s trendy muzikou a líčením. (07.08.2024)

Pro me zatim nejzajimavejsi film Janusze Morgensterna, jeho typicky tajemny pribeh citoveho pnuti mladeho atleta v podani Daniela Olbrychskeho. Vzpominam si, ze Janusz Morgenstern k tomuto filmu vypravel na festivalu Terlicke filmove leto v roce 2004, ze volal Zbygniewu Cybulskemu s nabidkou role v tomto filmu a Zbyszek automaticky pocital se zminenou roli atleta. Az na place se dozvedel, ze mel Morgenstern na mysli roli atletova trenera, nebot v te dobe jiz znacne obezni Cybulski atleta hrat proste nemohl. Po delsim vahani Cybulski nakonec roli prijal, nicmene i tato skutecnost prispela k vyhrocenemu osobnimu vztahu mezi Cybulskim a Olbrychskim, kdy sice jeden druheho profesne velmi respektoval, nicmene ani jeden se nemohl zbavit pocitu prekazky toho duheho. Cybulski duvodne citil, ze se Olbrychski dere na jeho vysostne misto nejvetsi herecke hvezdy, Olbrychski naopak Cybulskeho pokladal za zabranu dostat se na tento primat. Tak uz to obycejne mezi takovymi superstar chodi... (24.09.2008)

Perfektní psychologický film o mladíkoví, který v životě dokázal všechno, jen ne milovat. Zajímavé je vidět dvě tehdejší herecké superstar polského filmového nebe - Daniel Olbrychski (v hlavní roli) a Zbigniew Cybulski (v roli jeho trenéra) vytvořili z tohoto už tak dobrého filmu, snímek ještě o třídu lepší. Bohužel, pro Cybulského to byl film poslední, premiéra se odehrála až po jeho tragické smrti. (13.09.2013)