Katapult

Jeden z poměrně málo příspěvků v české kinematografii na téma - jak naplnit život jinak než fádně. Na to, že film natočil Jireš, tak jsem byl překvapen, že z různých scén se vytváří přiriozeně humor, jak tomu je i v životě, a často to umocňuje spor o blbosti, díky nimž hodně lidí udržuje svůj život pod pokličkou.***Nejtragikomická scéna - Jacek Jošt má málo času, ani nevystupuje na nádraží z vlaku, a tam se setkává s další životem zklamanou ženou, která je ráda jen za to, že ho uviděla, že se její představa zhmotnila, a Jacek Jošt jede dál, za další kandidátkou na obohacení jeho života a s otázkou - jaké to bude?***(5.10.2010) (05.10.2010)

První půlka celkem šla, dal bych klidně i za tři. Né že by situace oplývaly nějakou extra realističností, ale Bartoškova nenasytnost po ženských by se mohla dejme tomu vysvětlit tak, že sám pasivní a submisivní potřeboval někoho, kdo by mu vtiskl tvar a donutil k nějaké akci. No a protože jeho manželka mu tohleto nemohla poskytnout, jsa povahově to samé, hledal si holt dominy a aktivnější typy jinde. No ale to, co se stalo s příběhem v druhé půlce... nevím, co to mělo znamenat. Jireš asi mířil na velké umění a trefil velký blábol, to se stává i lepším střelcům, holt se ty dvě věci nacházejí hodně blízko sebe a často je ani nelze přesně odlišit. PS: V každém jiném díle bych automaticky zvedal hodnocení za nahotu, ovšem bez urážky, odhalená Štěpánková, už ve svých čtyřiadvaceti poněkud vyměklá, fakt není žádné terno. To tam byly lepší ženy na svlékání (no...spíš asi tak jedna). Takže smůla. (02.11.2013)

Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě.  Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film. (22.08.2022)

Dobřejsem se bavil. Skvělý Bartoška, pečlivá režie klasika a zajímavý příběh co chápe každý chlap kolem třicítky. Knihu znám jen díky maturitě a přibližně znám její obsah. Ale nikdy jsem nic od Párala nečetl, tak nevím jak kvalitně/nekvalitně je kniha převedena do filmové podoby. Za to jsem viděl spousty jiných adaptací Páralových děl a Katapult je nad nimy v kvalitě o pěkný kus. (22.09.2010)

"Vyskakoval jsem z okna od milenky a to víš, už nejsem žádnej mladík." To je tak hezký, když se může chlap manželce se vším svěřit a ona mu to nevěří. V tom jsem Jackovi fandil v knize i ve filmu. Jenže pak jsem ho začal nenávidět, protože jsem silnej v matematice. Proto jsem si dokázal spočítat, že kdyby měl každej inženýr manželku a pět milenek, tak na mě žádná nezbude. Je pravda, že v mladým věku mě to trápilo víc. Dneska už bych pouvažoval nad nabídkou souseda Trošta, kdyby mi za manželku nebo milenku nabídl ledvinky, smetanu a toaleťák. A co se týká filmu, tak mě fakt baví nahazování pojistek nebo rozebírání detektivek se sousedy přes zeď. (24.02.2022)