Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)

(více)

Recenze (89)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Rozporuplné ohlasy vyvolal už Páralův stejnojmenný román autorova normalizačního pokání. Mistr literárního řemesla ovšem ani zde sám sebe nezapřel a i dnes lze diskutovat se zápalem o tom, kde začíná a končí spisovatelka rutinérská "macha" na jedné a postižení rychle sílícího normalizačního konzumismu ve společnosti gulášového socialismu, jak byl výstižně ve své době nazýván. Film měl již předem dány poměrně úzké limity a maximem toho, čeho se podařilo - a podařit mohlo - dosáhnout, bylo co nejvíce se k nim přiblížit. Řekl bych, že ve všech rovinách se této nevděčné mety byl Jirešův tým úspěšný. O nadprůměrných výkonech protagonistů tu už byla řeč (Cupák, Brejchová, Vyskočil). K Jirešově cti je nutno dodat, že i v takto ne přlíš vymezeném rámci VELRYBA vlastně obstojí se ctí - v kontextu s díly angažované normalizace (ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL, HROCH, STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA). Neztratila by se ani v kontextu polistopadové tvorby. Tyto konstatace však už jdou za popisovaná východiska a dotýkají se obecnějších hledisek našeho národního i státního vývoje posledních desetiletí. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Tak "Woody" to neni, ale film nenudi. Trosku retro zazitek. Samozreme vyborne zahrano...a jako bonus puvabna Zlata. :-) P.S.: Zdenka Blazka jsem mel radsi kdyz "chytal jedovate zmije", nez zde jako mentorujiciho prevoznika...ono je vubec zjevne, ze autori se urcite klisovitosti neboji ani v postavach, ani v dialozich. Pusobi to zvlastne. 4- ()

Reklama

subic 

všechny recenze uživatele

Mladinká Zlata v plavkách... a jinak vlastně ani nevím, o čem to je. O pomatení mysli, je lepší chodit a mladou hloupoučkou husičkou nebo se starší zkušenou raketou? Vyřešit to na pracovišti je taky docela zvláštní. Páral mě nikdy neurazil, ale taky nenadchnul. Ovšem nejtragičtější je opět Jana Brejchová, opět mě ničím nepřesvědčila. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Stačí velrybu chytat, ne chytit.... Hledat je víc než najít." Rozhodně zajímavý film, v němž zaujmou zejména ty poetické pasáže za doprovodu velmi příjemné Štaidlovy hudby (trošku se podobající hudbě Hapky). Čemu jsem ale teda vůbec nerozuměl bylo to rozuzlení. Někdo tu v komentářích píše (patrně na základě znalosti Páralova románu), že to byla sebevražda. Mě to tedy ze samotného filmu přišlo spíš jako nešťastná náhoda. Každopádně plně souhlasím s názory, že ten konec je takový nedotažený (nedopovězený), což je škoda. Co mě tedy herecky překvapilo, byl Ivan Vyskočil, kterého jinak dost nemusím. Zde ale minimálně nevadil a v kombinaci s Cupákem a Brejchovou to byla fakt herecká jízda... ()

topi 

všechny recenze uživatele

Tenhle způsob natáčení jsem moc nepobral, ačkoliv filmy Jaromila Jireše mám z velké většiny rád. Vadily mě rychlé prostřihy a celková zmatenost. Do příběhu jsem se nemohl dostat a brzy mě sledování počalo nudit. Myšlenka nebyla špatná, ale zpracovaní se nezdařilo. Ani herecké obsazení mě nějak nenadchlo včetně mé milované Jany Brejchové (ta její paruka byla příšerná), natož pak hudba Ladislava Štaidla. Páralovu poetiku vkusně přenést na plátno se rozhodně nepovedlo. Mnohem větší průser přece jen byli Milenci a vrazi. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (6)

  • Točeno převážně v Ústí nad Labem a v továrně Spolchemie tamtéž. (sator)
  • Scénu, ve které se Edita (Jana Brejchová) odlíčí před zrcadlem, vymyslela herečka sama. (Fenk)

Reklama

Reklama