Mladý muž a bílá velryba

Rozporuplné ohlasy vyvolal už Páralův stejnojmenný román autorova normalizačního pokání. Mistr literárního řemesla ovšem ani zde sám sebe nezapřel a i dnes lze diskutovat se zápalem o tom, kde začíná a končí spisovatelka rutinérská "macha" na jedné a postižení rychle sílícího normalizačního konzumismu ve společnosti gulášového socialismu, jak byl výstižně ve své době nazýván. Film měl již předem dány poměrně úzké limity a maximem toho, čeho se podařilo - a podařit mohlo - dosáhnout, bylo co nejvíce se k nim přiblížit. Řekl bych, že ve všech rovinách se této nevděčné mety byl Jirešův tým úspěšný. O nadprůměrných výkonech protagonistů tu už byla řeč (Cupák, Brejchová, Vyskočil). K Jirešově cti je nutno dodat, že i v takto ne přlíš vymezeném rámci VELRYBA vlastně obstojí se ctí - v kontextu s díly angažované normalizace (ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL, HROCH, STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA). Neztratila by se ani v kontextu polistopadové tvorby. Tyto konstatace však už jdou za popisovaná východiska a dotýkají se obecnějších hledisek našeho národního i státního vývoje posledních desetiletí. (24.03.2008)

Film i knížka překypují pozitivní atmosférou. V chemičce, za hluboké totality... no proč ne. Stárnoucí chemik Vik odešel z náročné práce v Praze do Ústí, aby tam našel ztracenou rovnováhu a začal zase žít. Přijíždí za ním ex-přítelkyně Edita, která potřebuje pomoct s výzkumem, aby měla šanci dostat se nahoru. Je odhodlána Vika využít za každou cenu, jako to už udělala několikrát. Skvěle zahraná role Vika (Eduard Cupák). (29.03.2008)

Od Párala jsem nic nečetl, nebudu tudíž poměřovat film s knihou (dělat to je ostatně úplná blbost). Viděl jsem ale Milence & Vrahy a Playgirls, a myslím, že už dokážu poznat onu "páralovskou" poetiku. Dokonce i v těch příšerných Playgirls jsem ji cítil. Tu zvláštní atmosféru, kdy je člověku na blití (když už ne na umření) z toho všeho zkaženého a nezdravého kolem. Atmosféru, v níž se vyskytují zajímavé charakterní a bezcharakterní postavy. No, tak v tomhle filmu jsem z ní (ani z ničeho jného) necítil ani ň (slušně řečeno). A jestli mi nějaký zdejší rozumbrada bude chtít vnutit, že to byl umělecký záměr, tak na to mu můžu víte co (slušně nedopovězeno). - No ne, tak jako sorry, ale v psychologickém dramatu se dočkat jen banalit a nepřirozených dialogů... (04.04.2011)

Páral není můj šálek čaje, tady ten příběh mi nic neříká, to už se mi víc líbil Katapult. Až moc chce vyjádřit kontrast mezi cynickým a vypočítavým světem starších a nadšením ze života mladších. Ke konci to začíná být zajímavé, když si Vyskočil nabrkne Brejchovou, ale samotný konec tento slibně se rozvíjející motiv utne, Páral jako obvykle nechá zvítězit stereotyp, asi aby to mělo patřičnou hloubku. (19.12.2011)

"Stačí velrybu chytat, ne chytit.... Hledat je víc než najít." Rozhodně zajímavý film, v němž zaujmou zejména ty poetické pasáže za doprovodu velmi příjemné Štaidlovy hudby (trošku se podobající hudbě Hapky). Čemu jsem ale teda vůbec nerozuměl bylo to rozuzlení. Někdo tu v komentářích píše (patrně na základě znalosti Páralova románu), že to byla sebevražda. Mě to tedy ze samotného filmu přišlo spíš jako nešťastná náhoda. Každopádně plně souhlasím s názory, že ten konec je takový nedotažený (nedopovězený), což je škoda. Co mě tedy herecky překvapilo, byl Ivan Vyskočil, kterého jinak dost nemusím. Zde ale minimálně nevadil a v kombinaci s Cupákem a Brejchovou to byla fakt herecká jízda... (20.01.2020)