Proč? 13x proto

Hneď na úvod sa priznám, že hodnotím celý seriál iba na základe jednej série. A to hlavne z dôvodov, že si dosť dobre nedokážem predstaviť, čo môže byť v tej druhej. Síce sa to zdá, že ide o pokračovanie, hrajú tam aj rovnakí herci, ale obávam sa, že tá druhá séria mi len zbytočne pokazí dojem z tej prvej. Moju obavu potvrdzuje aj fakt, že titulky sú robené len do siedmej časti, ôsma sa už neprekladá, asi skrátka aj titulkárovi došla trpezlivosť. Čo sa týka teda prvej série, skôr by som ju hodnotil na lepší priemer - je tu pomerne dosť dejových odbočiek od hlavnej línie príbehu, ktoré nie sú až tak zaujímavé (väčšinou banálne stredoškolské pletky), no posledné dve časti pekne vygradovali do zaujímavého finále, ktorý bol podľa môjho gusta a to celkový dojem trocha napravilo. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (01.06.2018)

Prvá séria 13 Reasons Why sa dala opísať ako jedinečné dielo. Výborne napísaná, bezchybne zahraná a fantasticky zrežírovaná sonda do života nielen mladých ľudí, ktoré sa musia podieľať so starosťami, akým by sa najradšej vyhol každý z nás. Dokonale podmanivý zážitok bez zbytočného dielu a s unikátnym spôsobom dávkovania informácií, ktorý dokáže budovať napätie šikovnejšie ako poniektoré kriminálky. O viac viac škoda, že nakoniec neostalo iba pri jednej sérii. Pozvoľný pád, ktorý som dlhší čas toleroval, totiž vrcholí nezmyselne vystavanou a poriadne rozháranou záverečnou sériou, ktorú zachraňuje snáď iba úplné finále. Celkovej pachuti sa však zbavuje iba ťažko. 70% (05.05.2017)

Oříšek k hodnocení. Filmařsky relativně nápaditě odvyprávěný příběh (byť scenáristická konstrukce je dost vychtěná), který v epizodách 10, 11 a především 12 a 13 dospěje k silnému závěru. Boha jeho, proč ale to skutečné drama muselo přijít až tak pozdě? Více než dvě třetiny celého seriálu jsou o tom, jak se ufňukaná přecitlivělá kravka snaží přesvědčit příčetného diváka o tom, že si za své problémy může de facto sama. Vzhledem k rozuzlení v posledních epizodách považuju za obludné, že je ten seriál vystavěný tak, že ta idea "může si za to sama" může člověka při sledování vůbec napadnout. Ale opravdu tomu tak je, protože až do těch několika posledních dílů se řeší hrozné malichernosti, které v té či oné (a mnohdy horší) podobě musely na střední potkat většinu lidí. Výsledkem tak pro mě bylo, že jsem velmi brzo začal nesnášet všechny postavy a vůbec nejvíc právě nešťastnou Hannah. Její voiceoverová teenage moudra mě ubíjela, rovněž tak i věčně zadumaný výraz jediného spravedlivého, pane Claye. Ty poslední epizody dojem zlepšují, ale faktem zůstává, že jsem se k nim dostal jen silou vůle. Malichernosti se nabalovaly a nabalovaly, až už z nich malichernosti nebyly, ale antipatie k postavám prostě zůstala. Mimochodem, opravdu si myslíte, že člověk autenticky zdeptaný takovým způsobem, že spáchá sebevraždu, bude v roce 2017 před oním aktem natáčet 13 audiokazet, kde o svém utrpení bude relativně bez emocí a leckdy i s "vypravěčským nadhledem" sáhodlouze vyprávět? A dělat u toho ladné narativní piruety jako "tuhle část příběhu si nechám na potom"? Ten seriál podává sebevraždu jako romantické gesto, a to se mi zdá velmi nebezpečné. Kdyby přišel před deseti lety, kdy frčel emo styl, měli bychom tu, tuším, o pár mrtvých teenagerů víc. (17.04.2017)

Nakonec jsem to rozkouskovaně dokoukala. Seriál rozebírá vážné téma, přesto jsou v ději momenty, které jsem vážně brát nedokázala. (Puberťáci z Ameriky jsou asi fakt z jiný planety.) Nepochopila jsem dvě věci: 1. Pokud mě jeden šmejd z party zklame, ještě to přeju. Ale pokud další a další, proč stále doufám, že ti ostatní jsou lepší? 2. Poslední díl u školního psychologa, kde začne dávat smysl, proč svojí ženě řekl, co jí řekl. Že se bojí, že dostane padáka, protože svojí práci udělal přesně. To jak za ním Hanna přijde a je to prostřihané s Clayem v přítomnosti. (To není jenom chyba jenom jednotlivce a těch kolem něj, ale je vidět, že pokud nás druhý nechce slyšet křičet o pomoc, tak je jedno, jak křičíme nahlas. Především těch, kteří by nám pomoct měli. Dospěláci, kteří nezvládají svojí práci...) Co oceňuji je dobře náročné před a teď. Hezky se to proplétá, přesto se neztratíte (a tím nemyslím jenom náplast na Clayovê čele, ale barevnou logickou stylizaci). Knihu jsem nečetla, tak nevím, co chtěj jako vymyslet v další sérii (ale na to, kolik má stran, asi toho vymyslí dost). Uvidíme. Já se koukat budu. Sice řadím do kategorie "koukám, když na nic jiného nemám náladu", ale ve výsledku to špatné nebylo. Tvrdit opak, lžu. (03.03.2018)

mam z toho hrozně smíšený pocity. ukaž mi středoškoláky, co se takhle chovají. (a na školním plese si pouštějí Eagulls, jasný, ftw) snaží se to bejt hrozně trendy, ale nevěřim tomu skoro nic. jsou tam momenty, který jsou strašně lame a prvoplánový, že se jim spíš směju než se do nich snažim vcítit. nicméně si vážim toho, že někdo natočí seriál týkající se tohohle tématu (a nemyslim sebevraždu) a zaměří se na to, jak se s tim perou středoškoláci. jako celek to pro mě bohužel ale nefunguje a mam s tim spíš problém. (ALE dát do posledních minut Angel Olsen a Boba Moulda? za mě dobrý!) (04.05.2017)