Prodloužený čas

Výtvarné diela manierizmu, na ktorých často muži dvomi prstami skúmajú prsnú bradavku ženy. Komentár profesora dejín umenia k nim obsahuje najmä postrehy o láske (vášnivej mileneckej, či vyhasínajúcej manželskej), o smrti. Sám trávi voľný čas podobnými úvahami v prítomnosti mladšej milenky, v byte plnom kníh pri písaní knihy alebo v ordinácii. Vyrovnávanie sa s pribúdajúcimi rokmi v područí choroby, láska nerovnako starých milencov – a čo z nej zostáva po vzniku manželstva, jemná kritika skostnatenosti akademických štruktúr za komunistov. Smutná komédia so skvelým Milošom Kopeckým v hlavnej úlohe vo výslednici patrí k miernemu nadpriemeru. (07.11.2004)

„Co je to za život?“ Otázka, kterou si většina z nás položí velmi často. Ne pořád, to ne, domnívám se, že řada z nás se „naučila žít“ a život milovat. Ale okusit tvrdou realitu hrozby předčasné smrti kvůli zákeřné nemoci, to člověka teprve naučí pořádně život užívat - bohužel. Pořád se omílá dokola - žijte každý den tak, jako by měl být váš poslední - a pár lidí si myslí, že tak skutečně žijí a druzí zase, že na to mají dost času, jiné věci jsou přece přednější. Je úsměvné, že řada lidí skutečně začne žít, teprve když si opravdu uvědomí cenu života, a občas je to už hodně pozdě. Charisma Miloše Kopeckého ani v tomto filmu nezklamalo, a navíc mám velmi ráda filmy, které chytnou za srdce, jsou mi zkrátka tak nějak blízké. Až na malé nepochopení pohnutek jedné z postav k nevěře mě tento film neuvěřitelně oslovil, zřejmě i proto, že už jsem tak nějak ztratila tu sladkou nevědomost mládí a občas si hodně citelně uvědomuju, že život je jen jeden a nemá smysl ho nechat jen tak promrhat, protrápit, musí se Žít. (07.12.2014)

Hluboce lidský, upřímný, laskavý, hořkosladký a pravdivý, tak asi takový je tento snímek. Kreace Miloše Kopeckého je úchvatná, on tím prostě žije a je, on nehraje. Role stárnoucího profesora mu sedla jako oblek šitý na míru. A hudba, tak krásná hudba se jen tak neslyší, tohle je výjimka. Za mě plný počet bez zaváhání. (30.06.2018)

Role stárnoucího profesora dějin výtvarného umění konfrontovaného s vážným onemocněním Miloši Kopeckému skvěle sedla. Typově mi tato role připadla podobná jeho legendární roli doktora Štrosmajera. Minimálně svým smyslem pro humor. Film je celkově velmi příjemný, ač vypráví o starostech stáří, nemoci a smrti. Kopeckému ve filmu skvěle sekunduje krásná, milá a hlavně empatická Táňa Fischerová. Kromě těchto hereckých výkonů mě na filmu zaujala moc příjemná hudba Zdeňka Pololáníka, která svým charakterem (klasického stylu) hezky korespondovala s krásami řady malířských děl, na které se ve filmu pěkně koukalo. (06.05.2017)

Co může vzniknout, když můj oblíbený režisér natočí film podle mého oblíbeného scénáristy s příjemnou hudbnou mého oblíbeného hudebníka ...? Tohle všechno jsem samozřejmě nevěděla, když jsem film viděla poprvé ... Zaujal mne příběh. Zasáhl mne. Hodně se mi líbil Kopecký i Táňa Fišerová - civilní herectví, které vykresilo uvěřitelný příběh. Příběh vedoucí k zamyšlení nad mezilidskými vztahy, statečností a odvahu k životu. (18.02.2014)