Učitel tance

Jde o povedenou a silnou věc... Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí..Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela.Nemoc ho však nasměřoval ke změně hodnot a objevuje psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru "Modrý pavilon" ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. (24.08.2014)

Krásný film o naději. Život muže, který navzdory své chorobě bojuje do posledního dechu. Většina z nás si neuvědomuje, jaké to je být nemocný, sám, čekat na smrt. Tento film nám to přiblížil. Musíme mít naději, jako on. Musíme vytrvat a bojovat s osudem, který je krutý. Dokážeme to? Postavíme se tomu? Nevím. Pan Mayer to dokázal a cestou do nebe tancoval o lepší druhý život. Protože kdo věří neumře, ale bude mít život věčný. (21.08.2015)

Přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak pěkný film to je. Ta metafora tance jako boje proti smrti a umírání… Opravdu povedený film, ve kterém Dejdar předvádí zřejmě svůj herecký vrchol. Za zmínku také stojí výkony Bydžovské (zde byla krásně roztomilá), Hlaváčové (na pohled přísná, ale když jde do tuhého, tak laskavá a starostlivá sestřička) a Holuba. Hlavně kvůli závěru zaokrouhlím na čtyři hvězdy, a pevně věřím, že za čas si zase tuhle lekci tance a života opět dám. (11.02.2011)

Devadesátá léta české kinematografii ještě přála a jedním z povedenějších filmů té doby je také Učitel tance. Příběh o nezlomnosti života i při vidině krátkodobé možnosti budoucích časů. Zhoubná nemoc ve střetu se životní vitalitou a neukojitelnou touhou po životě. V radostech a emocích hledání a nalézání tělesného i duševního štěstí. Beze strachu a puritánských morálních zábran. Konec může dorazit nečekaně brzy a veškerý možný čas lze využít k prožívání života v sebeobraně před odevzdáním se hrůzostrašnému Thanatovi. Život dokáže být krutý a osud nebývá spravedlivý, ale i v nelichotivé přítomnosti se lze občas zachytit života a radovat se z něj. Hlavní postavou odlehčené dramatické vzpoury života je mladý taneční mistr Richard Majer (zajímavý Martin Dejdar, jako malý Filip Truhlář), prahnoucí ze všech sil po krásách života. Kapitulaci neuznává a v bujarém vzývání prožívá každou možnou chvilku. Smíření je předzvěstí lišaje smrti, bolest je marností, a přesto je život lákavým prostředím, kde se zbraně přijímání nemají skládat dobrovolně bez snahy o boj. Hlavní ženskou postavou je vrchní sestra sanatoria pro souchotináře (dobrá Jana Hlaváčová), nekompromisní pedant nad dodržováním přísných léčebných řádů. I tvrdá vážnost dostává citlivějšího obrysu při vytrácení se života z mladého těla. Důležitou postavou je pacientka Lydie (zajímavá Barbora Kodetová), profesionální tanečnice s nezbytnou romantickou linkou a oslavou života. Výraznou postavou je Pardus (dobrý Radek Holub), pacient se zuřivě vybudovanou cestou spásy a nutného vykoupení přibližujícího se zmaru. Z dalších rolí: temperamentní autorita Richardova utváření pohledu na život v podobě energického dědečka (příjemný Miloš Kopecký), poskakující šašek sanatoria Venda Benda (Petr Vacek), ze strnulosti probuzený nesmělý pacient Pepa (zajímavý Kamil Halbich), bezprostřední a zamilovaná Miluška (příjemná Zuzana Bydžovská), zprvu opatrný a posléze vystrašeně za mámením naděje utíkající pan Mandlík (dobrý Stanislav Zindulka), shovívavý moudrý primář sanatoria (zajímavý Petr Pelzer), pohledná zdravotní sestra Áša (příjemná Zlata Adamovská). laskavá mladá zdravotní sestřička (Klára Jirsáková), nevybíravě cynický zřízenec Aloiz (dobrý Zdeněk Dušek), autoritativní lékař sanatoria Dr. Král (zajímavý Alexej Pyško), operovaný pacient s tíživým pocitem podvedení (dobrý Václav Vydra nejml.), hazardní hráč a pacient Maxa (příjemný Pavel Rímský), svérázná léčitelka s lehkomyslně bohémským pohledem na život Dotáhalová (dobrá Gabriela Wilhelmová), její nadšeně malující manžel (zajímavý Jiří Hálek), či nový pacient a mladý energický tanečník Olda Ondříček (Vladimír Míka s hlasem Ondřeje Vetchého). Filmová podoba díla citlivě přistupuje k vážnému tématu, podává důkaz o krásách života v touhách po ochutnávání radostí bez předsudků a bez falešného moralizování. Zdůrazňované prožívání je poselstvím. (22.03.2017)

Možná jeden z nejlepších hereckých výkonů Martina Dejdara. Život v plicním sanatoriu čtyřicátých let plný boogie-woogie. :) Naděje v podobě tance, jenž jako jediný dodává hlavnímu hrdinovi energii, se stává nadějí i ostatním členům ozdravovny..některým i posledním únikem z jejího obyčejného a jednotvárného režimu. (14.05.2007)