Učitel tance

Film herecky nadupanej k prasknutí, tady snad hráli úplně všichni, koho si umím představit. 🤯 Režií precizní film, stejně tak hereckým výkonem Martina Dejdara. K pěti hvězdičkám mi snad chybí trošku střízlivější stopáž, protože mi to místy přišlo lehce táhlý. Umím si ale představit, že na Učitele tance budu jednou za čas koukat strašně rád. (01.09.2020)

Film, který by mohl pomoci i těm nejzoufalejším zoufalcům, a to především v tom, že pokud není úplný konec je ještě stále proč žít. Pouze když se vzdáš všech nadějí a očekávání - končíš. Velmi dobrý výkon M.Dejdara, slušný scénář, ukazující jak to asi muselo vypadat v "ozdravovnách" pro nemocné TBC. Ty 4 hvězdičky dávám i za tu trochu naděje pro ty nejsmutnější. (13.09.2010)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 3/10 Hudba 4/10 Efekty 3/10/// +známích herců je tu habaděj -téma mě nezaujalo/// Když se nad tím zpětně zamyslím, tak je to téma vážné a přitom je film podán s lehkostí, tak aby se divák i bavil. Jenže problém je, že já jsem se nebavil, navíc osudy zde přítomných mi byly lhostejné. Určitě za to ale nemohou herci, prostě je to látkou a nebo možná taky réžií./// Celkem 42%/// (12.05.2008)

Nenadchlo mě to, ale ani neurazilo. Martin Dejdar se na roli hodí a jeho výkon je výborný. Film jako celek je docela příjemný, ale stejně na mě působil průměrným dojmem. Líbilo se mi na něm, že je podán nesentimentálně; jenže možná právě to zapříčinilo určitou odtažitost postav, což mi přišlo docela líto, protože příběh mě tak nijak výrazně nezasáhl. (31.10.2011)

,,Jestli tohle přežiju, tak to tady roztočíme!" Scenárista Jiří Hubač mě zatím pořádně nezklamal (s výjimkou dosti laciné televizní detektivky Polední žár) ani v porevolučním období. Příběh se odehrává v brzké poválečné době, přičemž historie se odráží zejména na skvělé dobové muzice, ale jinak se zabývá lidskými charaktery, nemocí, odvahou nebo také optimismem a mohl by se prakticky odehrávat kdykoliv, i v současnosti. Váhal jsem při hodnocení mezi 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že moc podobných filmů s nadčasovými náměty se v porevolučním českém filmu neurodilo (z nemocničního prostředí ještě o dva roky starší Městem chodí Mikuláš), tak se přikloňuju k plnému počtu. Coby mladší ročník mám Martina Dejdara zažitého spíš jako "šaška" z trapných komedií a nejpříšernějších tv pořadů a shows, zde mě v roli nemocného tanečního mistra Mayera velice mile překvapil. Oceňuju dále Janu Hlaváčovou, která mi mimochodem hodně připomněla její svéráznou zdravotní sestru v sérií Básniků, ale taky Jirešovu režii zajímavou zejména ve chvílích vracející se s hudebními motivy do Mayerova dětství. Celý film oplývá kvalitami, ale do transu mě dostaly zejména dvě momenty: poprvé když Mayer přesně podle plánů nemocného pacienta objeví na půdě zámku starý prsten (byť se příčina této záhady časem vysvětlila, zapůsobila na mne tato scéna jako symbol jisté naděje existence něčeho mezi nebem a zemí) a podruhé závěrečný obrat v ději se setkáním starých známých po letech, symbolicky zakončeným společným tancem, s příchozí novou radostí do dalšího života. Krásně dojemné a svým způsobem nečekaně "navazující" na Hubačovy filmové balady jako Lístek do památníku nebo Nezralé maliny. (90%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (28.07.2018)