Žert

--- Veselý može byť i nihilista. Smeje sa ľuďom, ktorí trpia--- --- VY ste moja pravda...i VY ste moja pravda --- --- Čo myslíš, čo by na to povedali súdruhovia, ktorí neprežili ? Tí neboli ješitní, tým šlo o život, pochopili by, že šlo o ŽART --- --- Čakal som Vás skor, než som Vás poznal...--- --- "SVLÉKNĚTE SE HELENO, SVLÉKNĚTE..." --- (07.06.2009)

Prišlo mi trochu zvláštne, že si ho tá ženská nepamätala, zase až tak dlhá doba neubehla. Ten jej ex s tým nemal problém a Ludvíka v pohode spoznal. Len to mi tu trocha vadilo. Inak ide o výbornú výpoveď jednej smutnej doby, kedy o osude človeka mohla rozhodnúť trebárs aj len jedna pohľadnica. Šialený čas, šialený človek. Najhoršie na tom je, že potom väčšina z nich spolu s ich potomkami štrngali na námestí akoby sa nechumelilo. No áno, prevrátiť kabát je tak ľahké, omnoho ťažšie je zachovať si čisté svedomie. Ale ani pomsta nič nerieši, ako koniec koncov ukázal aj tento snímok. Nadpriemer. 75/100 (13.04.2018)

Duo Kundera a Jireš funguje bez chyby. Spisovatel dodal výtečnou kousavou a trpkou předlohu a režisér ji neméně výtečně převedl do filmové řeči. Na předloze se mi líbí jak věrně vykresluje cynismus hlavního hrdiny, který je však jen maskou pod níž se skrývá sžíravá a neuhasitelná nenávist vůči strůjci osobního neštěstí a možná vůči všem lidem. A samozřejmě celý příběh Žertu je naprosto skvělý. Na filmu se mi líbí kamera, která místy zastupuje pohled hlavního hrdiny a tak nějak působí stejně cynicky jako životní postoj této postavy. No a pak jsou zde skvělé herecké obsazení. Jana Dítětová zahrála Ludvíkovo oběť tak pateticky, že se divákovi z její ubohosti dělá zle. Obermaierová zase perfektně zvládla tupou zapálenou komunistku a Munazrův bezpáteřák mi v závěru hnul žlučí. Zkrátka další velice silný film ze zlaté éry. (05.10.2010)

Padesátá léta a jejich odpadový odkaz působila svou tíhou už na současníky a zejména pak na ty, kteří byli jejich nechtěnými účastníky a nezřídka i mravními spolupachateli. Tedy i na generaci Kunderovu, Kohoutovu, Vaculíkovu, Jiráskové a mnoha dalších, kteří z mnoha důvodů - nejčastěji pro mladický věk - podlehli v druhé polovině čtyřicátých let vábničce navenek idealistického projektu KSČ. Hlavní postava, do níž jsou zřejmě sneseny zkušenosti mnoha lidí této skupiny, svým životem i svou bezmocí, krystalizující do touhy po černobílé mstě-odplatě, svou ponurou životní cestou i naplněním své chorobné touhy zjišťuje, že vlastní vnitřní problémy není možné řešit snížením na úroveň zhoubců a reflektovat je navíc do lidí, kteří s původními ději mají jen málo společného. Při posuzování a srovnávání kvality literární předlohy a filmového zpodobení není možné překrývat písemnictví a obraz; na to jsou obě umělecké řeči až příliš odlišné. Společný jmenovatel - pocit tísně a bezmoci, vlastní dnes i nemalé části polistopadové populace - , který prostupuje celý ŽERT, vrcholí závěrečným Jahnovým povzdechem, že zbil nepravého. Ale jakého nepravého? A tak na vylučovací scény padesátých let, ze kterých mrazí i dnes - bylo to v našem hraném filmu zřejmě poprvé, co byly podány v takto obnažené podobě - nenalézáme odpověď nejen ve více než 40 let starém díle, ale ani dnes, v naší současnosti. Tato nadčasová hořkost bezmoci a bezradnosti ŽERTU je plně ne nadčasová, ale - bohužel - současná. (14.07.2010)

Spíše nezdařená adaptace, na jejíž kvalitě nic nemění to, že pod scénářem je podepsán Milan Kundera. Výborným nápadem je rozhodně první část, kdy celé Ludvíkovo kárné řízení probíhá z pohledu první osoby a vztahuje se k zestárlému Ludvíkovi, který se přijel pomstít. Dost zásadním problémem je, že do filmu nebylo možno přenést komplexitu knižní předlohy a tak se celý příběh redukuje na zkazku o cynické mstě poníženého chladnokrevného nihilisty. Logicky tak zmizela nejen Ludvíkova nešťastná snaha nalézt sebe sama za věčným koloběhem masek, ale i spousta nádherných momentů knihy (epizoda s Lucií za všechny). I odsudek ideologie je mnohem přímočařejší a prostodušší oproti postoji, který Kundera zaujal v knize. Uvědomění si sdílené viny na stavu světa a zároveň bezmocnosti tváří tvář dějinám je jednou z mocných vlastností předlohy, ve filmu ale chybí (drastické na Ludvíkově žertu je, že z určitého pohledu vše, za co je soudruhy odsouzen, skutečně je pravda). Asi to tak být muselo. (23.02.2004)