The Killing Fields
The Killing Fields
Režie:
Roland JofféScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrají:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (více)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (221)
Jak je vůbec možné, že tak silný obsahový náboj lze vyjádřit díky mistrovské formě? U tohoto filmu totiž často obraz poví více než několik tisíc slov. Spíše než nekompromisní antikomunistická agitka jsou Vražedná pole strhujícím příběhem o strastiplném shledání dvou životních přátel. S velkou osobitostí a přímostí je v první polovině skvěle vystihnuta rozvrácenost státu, jenž byl zasažen pěstí komunistické revoluce. Ta druhá pak ukáže, s jakou chladností lze likvidovat společenskou vrstvu inteligence. Neúprosnost pracovního tábora, z nějž relativně není úniku, pak přerůstá v děsivé obrázky, kterým panuje malá holčička s modrým igelitovým pytlíkem a následný přechod „vražedného pole“. O to silnější a emocionálnější je pak konec u nějž i chlap na chvilku zapomene na to, že je chlap ()
Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. ()
Na to, že Červení Khméri, boli kurvy skurveté a ich individuálna krutosť v mnohom predbiehala fašistické, či komunistické vyvražďovačky, vie málo ľudí, a preto takéto filmy sú viac ako vítané k tomu, čo za červené marxistické prasatá to boli. Takisto netreba zabúdať i na to, že v počiatkoch boli tieto sadistické svine podporované i krajinami ako ČSSR, NDR, PĽR, či MĽR .... Na to netreba nikdy zabudnúť !!! ()
Poselství, které se film snaží nést, je bezesporu důležité. Stabilitu silných pilířů v podobě přesvědčivých a civilních hereckých výkonů však narušuje rozpačitá Joffého režie, rozkročena mezi dvě kvalitativně značně odlišné části. V první mi hodně vadila Oldfieldova hudba a přílišná podobnost se Stoneovým Salvadorem (mnohem kritičtějším a odvážnějším), druhé polovině v podstatě nemám co vytknout. Nyní řeším dilema, jak film hodnotit. Následující Mise využívá k získání divákových sympatií diametrálně odlišných prostředků, svým tématem by pak měla Polím logicky předcházet, nikoliv po nich následovat. Vražedná pole se vyznačují patetičností, jsou příliš povrchní a v zobrazovaných výjevech nevěrohodná. Přičítal bych to na vrub režisérovu nedostatečnému zápalu pro věc, veškeré dění sleduje s jakýmsi chladným odstupem, proto je těžké naplno prožít alespoň část z toho, co prožíval Sydney Schanberg a Dith Pran. Nevěřil jsem v jeho plný ponor do zobrazované problematiky a silně humánní náboj ještě dobrý film nedělá. Čtyři hvězdičky nakonec přeci jenom dám – za těch pár scén z Pranova „kambodžského dobrodružství“, kdy jsem jenom tajil dech. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, ripo, Cooper, Terminus ()
První polovina filmu nebyla nezajímavá a nemůžu říct, že by se v ní nic nedělo, ale ve srovnání s polovinou druhou byla opravdu slabá a příliš obyčejná. Jisté výhrady bych si dovolil mít i k Oldfieldově hudbě, která do děje místy padne jako ulitá (poklidné pasáže nebo dramatická evakuace), ale jindy z filmu nepěkně trčí a odvádí pozornost (zajetí novinářů například). Jak už jsem napsal, ve druhé polovině Vražedných polí se stane všechno, kvůli čemu je dobré je vidět - Dit Pran putuje Kambodží (tady se Rolland Joffé očividně připravoval na nadcházející snímek Mission), Schanberg doma sleduje televizi a hraje mu k tomu Vincero, Schanberg pátrá po Pranovi... A pak samozřejmě ten krásný závěr (ovšem Lennona bych oželel). Tři a půl. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (21)
- Spalding Gray, který hrál jednu z vedlejších rolí, napsal monolog o svých zkušenostech při natáčení filmu. Tento monolog byl později zfilmován jako film Swimming to Cambodia (1987). (becki_tu)
- Haing S. Ngor se stal prvním hercem z jihovýchodní Asie (a také prvním buddhistou), který za svůj herecký výkon získal Oscara. (becki_tu)
- Skutečný Dith Pran se narodil 27. září 1942 v Siem Reap v Kambodži a umřel na rakovinu slinivky břišní 30. března 2008. Bylo mu 65 let. (becki_tu)
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Reklama