Mise

Tenhle film by se fakt mel jmenovat Misie, protoze nazev Mise pripomina akcni film, kdezto tohle je celkem pomalej film, kde se toho az zas tolik nestane a je hlavne o vire a lidskosti. Film mi prisel jako takovej mix Zorra (sceny z vesnice) a 1492: Dobytí ráje (sceny z misie) - samozrejme se to vubec neda porovnavat, toho Zorra myslim hlavne vzhled vesnice a 1492 ten konflikt s indiany. Film je skutecne takovej jakoby na dve casti a prvni je opravdu lepsi. Mozna tu mohlo bejt videt vic scen De Nira jako otrokare, ale presto je to jeho pokani uveritelne a rozhodne to je jedna z nejlepsich casti filmu. Kdyz pak nastoupi v druhe polovine cirkev tak to mirne nudi, ale nastesti se nedohadujou moc dlouho a diky vybornym vykonum jak De Nira tak i Ironse, se to da v poho vydrzet. A pak pride zaverecny masakr, kterej mi prisel jako takovej navic, nicmene pusobivej. Precejen celej film je v celku poklidnem duchu a nakonec tam hodit bitku nebyl nestastnejsi napad, klidne se to mohlo zakoncit jen tim rozhovorem. Pokud bych mel filmu dat za neco jen jednoho oskara, urcite by to nebylo za kameru, ale spis za hudbu, ta je opravdu nadherna. Kamera mi prisla totiz misty hodne amaterska (priblizovani) a navic ta krasna priroda je krasna sama o sobe, takze tomu ta kamera az tolik nepomohla. Je to mezi 4 a 5, ale jelikoz jsem se po celou dobu filmu az na par vyjimek vubec nenudil, dam 5*. (14.10.2005)

Divokou přírodou, omotán tlustým lanem, vleče muž obrovské závaží ne však tíživější, než je jeho svědomí ze zabití bratra, padá, jeho břímě ho strhává, ale on znovu vstává a postupuje dál v cestě pokání až do místa, kam je pozván a kde je mu odpouštěno - i těmi, které lovil. Po boku kněze buduje misii, která pralesní neznabohy napřed "polidští", dá jim Boha, víru, řád, aby pak někdo jiný přišel a opět ve jménu Boha - protože On má svoje záměry - jim to vzal. V té chvíli se jejich cesty a způsoby, jak se bránit, rozcházejí a i když jsem v tomto případě byla na straně Mendozova (De Niro) přístupu, jednání otce Gabriela (Irons) mi nebylo nepochopitelné a nepohrdala jsem jím. Tenhle úchvatný film navozuje spoustu otázek ("nebylo by těm divochům líp, kdyby nás nikdy nepotkali?") i odpovídá (bylo!), často je ale odpověď na divákovi a jeho vlastním srdci, a já nemůžu než tuto "misi" s výtečnými herci, opulentní kamerou a Morriconeho jímavou hudbou všem, kteří nevidí jen černobíle a nevadí jim, že myslet někdy trochu bolí, doporučit. (26.11.2005)

Veľký ľudský Príbeh z čias kolonizácie a kristianizácie Južnej Ameriky. Životné osudy dvoch hlavých postáv Rodriga Mendozu (De Niro) a otca Gabriela (Irons) sú ako dve rieky, jedna divoká a nespútaná, druhá tichá, ale rovnako nekompromisná, ktoré sa spoja v mohutný veľtok, aby sa vzápätí spoločne zrútili do priepasti ako hučiaci vodopád... Plus nezabudnuteľne krásna hudba. (04.04.2005)

Diametrální odlišnost obou polovin tříští v konečném efektu celkový výsledek na ještě menší kousíčky. Ta první je dokonalá. Naprosto uchvacující zachycení proměny jednoho člověka pod vlivem tíhy vlastního svědomí a křesťanské nauky, které je navíc podpořeno mistrným hereckým výkonem „seňora“ Roberta de Nira, bere dech. Zvláště při započtení výtečného kontrastu mezi domorodými indiány a evropskými osadníky. Jenomže druhá polovina radikálně změní úhel pohledu. Politický souboj koloniálních mocností na území Jižní Ameriky, Španělska a Portugalska, mezi něž se samozřejmě dere i samotná římskokatolická církev, jde úplně proti proudu předchozího vyprávění a celé to začne ztrácet na výmluvnosti, spádu a vlastně to začne být nepříjemná nuda. Vše navíc začne směřovat k nepřekvapivé závěrečné bitvě, která i přesto, že má „něco do sebe“, nedokáže popřít vlastní samoúčelnost. Bohužel, i nádherných obrázků jihoamerické džungle hraničících s kýčem, se zde taktéž nedostává, což částečně vynahrazuje působivá Morriconeho hudba. Jenomže zavřít oči a poslouchat? Vzhledem k první polovině je mi mého hodnocení i líto, ale s přihlédnutím k té druhé s tím nemůžu bohužel nic dělat. (30.09.2005)

Hodně emotivní snímek o tom, jak si pár Jezuitů užívá dočasnou idylku s domorodými indiány a snaží se je "domestikovat". Nejvíc na mě zapůsobila scéna, jak se De Niro vydal na tu jejich misii formou poutní cesty, aby dosáhl pokání a katarze. Určitě v tom sehrála roli i hudba, ale to jak se očistil a naprosto sesypal, přišlo mi to jako nejsilnější scéna celýho filmu. A taky se mi líbil ten nenápadně vylíčenej vztah toho mladýho domorodýho kluka, co si De Nira oblíbil a všude ho pak doprovázel. A Morriconeho soundtrack je boží. (20.03.2017)