Šarlatové písmeno

Přestože se tento film nedrží striktně předlohy, což je patrno především na konci, je tu to hlavní, na co Hawthorne ve své knize poukazuje. Lidská zloba, závist a strach z neznámého jsou v puritánských postavách ztvárněny velice dobře a podobně jako v Čarodějkách ze Salemu mi nahání hrůzu, jak se dají lidé zmanipulovat. Ovšem je to i příběh lidí toužících po svobodném životě, skutečné pravdě a samozřejmě i lásce. Hester je v podání Demi Moore přesvědčivá a Gary Oldman jako reverend Dimmesdale okouzlující, takže navzdory svému obdivu ke knize si ten romantický závěr vždycky přeju. K tomu vhodný hudební doprovod Johna Barryho, jehož melodie jsou zde sice občas předvídatelné, ale krásné -> vřele doporučuji přečíst knihu, třeba při poslechu soundtracku. (30.12.2003)

Inu přiznejme si, jako historické drama Šarlatové písmeno neobstojí, ale ve chvíli kdy jsem chtěla být objektivní a dát hodnocení *** za snahu a pěkné kostýmy, ozvalo se mé beznadějně romantické já a pohrozilo: " Holka, jestli se jen pokusíš dát Garymu prstíčkembyjsihrabalaabyseovíjelkolemtebe Oldmanovi míň než 4*, vymažu ti z paměti všechny červené knihovny co jsi kdy četla." Kapitulovala jsem. (14.11.2008)

Gary Oldman je univerzání herec; i tuhle postavu mu beze zbytku uvěříte. Demi Moore je vedle něho jako pěst na oko, během celého filmu má téměř konstantní výraz a ani zbytek jejího projevu nestojí za moc. Slzy v očích působí podesáté už dost trapně... Za pozornost také stojí záporácká role Roberta Duvalla, kterého ve filmu prostě musíte nenávidět. Film je pěkně nasnímaný, příběh je sice předvídatelný, ale to se u romantiky snese. Potěšilo mě výrazné rýpnutí do křesťanského puritánství a intolerance. (30.12.2003)

Z tohoto filmu jsem byla kdysi úplně okouzlená. A co nyní při opakovaném zhlédnutí? Pořád mi imponuje ta láska, která musí čelit překážkám v krutém puritánském prostředí, pořád se s chutí zaposlouchávám do nádherného ústředního hudebního motivu. Ale taky vidím, jak se tu přehrává, až to hezké není, jak jsou některé dialogy či scény nepřirozené, jak je to místy už příliš sentimentální a sladkobolné, bohužel někdy skoro až k smíchu či minimálně pousmání. Vlastně mě Šarlatové písmeno tentokrát více baví zhruba od druhé poloviny, kdy ne že by ta hlavní romantická linka vymizela, ale přece jen je trošku upozaděna nebo, řekněme, naředěna tím, jak do děje zasahuje zdivočelý manžel hlavní hrdinky, události nabírají větší spád, později více vystupuje i motiv rozepří bílých obyvatel a indiánů. Zároveň, když říkám "baví", tak je to ne zcela dostatečná kompenzace za tu příjemnou uvěřitelnou romantiku, kterou jsem se těšila, že si zopáknu a tentokrát mě tak nepohltila. Z určité nostalgie, kvůli těm dojmům z dřívějška, které ve mně pořád někde zůstávají, a taky prostě protože Gary Oldman a Demi Moore, ve svém hodnocení trošku nadsazuji a slušné tři hvězdy a 60 % Šarlatovému písmenu dám. Snad si na mě Ďábel nepočká a nepočastuje mě za to nějakým nehezkým znamením. (13.03.2023)

Tak to vypadá tak, že Šarlatové písmeno je pro mě dalším podceněným filmem. Výborný scénář, příjemná atmosféra, nádherná hudba a trocha toho lehkého klišé, které k takovým filmům tak nějak patří. Demi Moore je slušná žena, která má kdesi manžela. Gary Oldman je nehorázně sexy kněz, který má svou víru (Ne, opravdu, když ho uvidíte, jak ho Pánbůh stvořil plavat v jezírku... ach jo:) Když se ti dva poprvé setkají, střetnou se pohledy, je jasné, že tady se zrodila hluboká láska:) Pro pastora Dimmesdalla byla víra patrně tím nejcennějším, co měl. Dokud nepotkal ženu jménem Hester Prynne. V tom okamžiku háže své přesvědčení a vyznání hodně daleko. Ještě netuší, že o svou lásku budou muset tvrdě bojovat a překonat mnohá úskalí. Z Hester se po jejich společné "noci lásky" stane vyvrhel, odepsán celou místní komunitou a odvržen na její okraj. Myslím však, že kvůli jedné noci s Gary Oldmanem by byly zástupy žen ochotny obětovat vše, čemu by později musely čelit:) (11.08.2013)