Vatel

Ocenění : Oscar 2000 - nominace: výprava. César - výprava; nominace: kostýmy. Scénář : Tom Stoppard a Jeanne Labrune. Kamera : Robert Fraisse. Hudba : Ennio Morricone - ochutnávka nádherné hudby - http://www.youtube.com/watch?v=7ga-Ewj3WNQ Velmi povedená filmová hudba z prostředí 17. století - bez ocenění. (22.05.2011)

Jedna z posledních opravdu výrazných rolí Gérarda Depardieu, který si posléze zkazil reputaci tím, že neuměl říkat ne a to nejen tehdy, když mu nabízeli něco k jídlu. Bral totiž i kdejakou roli ve zjevných propadácích. Vatel je výpravné kostýmní drama zasazené do období vlády krále Slunce Ludvíka XIV. Někteří mají ke své škodě snahu považovat Vatela především za milostný příběh mezi Vatelem a půvabnou dvorní dámou, jenže to je spíš vedlejší motiv. Hlavní roli hraje otázka, kde je mez, při které podřizováním se autoritě ztrácí člověk veškerou sebeúctu. Kam až je nutné se sklonit před zvůlí toho mocnějšího? Na jedné straně totiž stojí mocný panovník, na druhé ten, kdo odmítá být věcí, kterou je možné prohrát v kartách. Z tohohle filmu přímo čiší, vůči čemu se vymezovala revoluce v USA a především ve Francii. Ludvík XIV., který je tu vylíčen jako poživačný hejsek, byl přitom mnohem víc než jen rozmařilým despotou. Byl to výrazný politik, který udělal z Francie nejvýznamnější kontinentální mocnost, velmi pracovitý, se strategickým způsobem uvažování. Nákladná výstavba paláců, bombastické slavnosti a okázalé vystupování byly spíš než cílem, prostředkem ke zvýšení slávy Francie. Film ukazuje odvrácenou stranu života u dvora, kde se všichni snažili získat za jakoukoli cenu přízeň panovníka a udržet si ji. Vzhledem k velkorysému rozpočtu je to i podívaná, zkrátka snímek, který dokáže zprostředkovat luxus panovnického dvora patrně s větším leskem, než jaký měl ve skutečnosti. Celkový dojem: 80 %. (26.01.2013)

Depardieu zkrátka tento povedený koprodučňák táhne, jako ostatně mnoho jiných filmů. Zde lze pochválit i tu skvělou výpravu a takové ty pěkné věcičky, co dělají filmařské řemeslo uměním. Opravdu skvěle udělaný film, z kterého se člověk mimo jiné dozví, jak vznikla třeba taková šlehačka, nebo že dna se dá lečít čerstvou papouščí krví. A můj děd k tomu jen dodává, že jsou to kecy, že lepší je prý Ibalgin. Zda to má vyzkoušené nevím, plánuju se ho zeptat až u magazínu Víkend. (01.10.2012)

Lehce opulentní výprava (viz zejména scéna s ohňostrojové show královský dvůr), zajímavý příběh (snad i podle skutečných událostí) v historických kulisách éry  krále Slunce Ludvíka XIV. Nejen lovestory ale na konci hlavně o síle osobní svobody a integrity. Přiznám se, že mě ten závěr životního příběhu vrchního šéfkuchaře Vatela ( Gérard Depardieu ve svém standardním  hereckém stylu) docela i šokoval, ač jsem si od jistého momentu i říkal, že pokud tu má být nějaké dobrá pointa, musí dojít k nějakému silnému rozuzlení. (26.08.2022)

257. Těžko dokáži popsat všechny ty mocné pocity s přesností tak, jak bych si zde vypsat přál, právě ve ztvárnění charakterní postavy Francoise Vatela je mi Gérard Depardieu velmi blízký, námět nerovného souboje svobodomyslného, úžasně tvořivého člověka se zhoubným režimem, se zvůlí, bezohledností, pohrdáním, jen pro nekončící zábavu a radovánky, stále lačná slast a rozmařilá potěšení jako symboly osobního postavení a vlivu v mocenské hierarchii, bída a strádání jako doživotní, nezměnitelný úděl, ani smrt, ani zmrzačení, nic nesmí narušit kolorit vznešenosti a pýchy, obraz bezpráví a bezmoci, jen s jedinou svobodnou volbou, vzít sám sobě život, odejít s hrdostí a nepřijmout ponížení, zachovat si svoji důstojnost, i když to znamená smrt, velmi silný, podnětný příběh s mnoha odkazy k současnosti, díky za takovou tvorbu, je nutná k pochopení následných historických událostí v širším kontextu. (03.02.2015)