Hra na pláč

Scénář: Neil Jordan .. Zvláštní počin, který klame tělem a to doslova (kdo uvidí, pochopí). Začne nenápadně, ale rychlým sledem přejde na vypilované psychologické drama o vztahu únosce a jeho oběti (pro mě nejlepší část filmu). Pak následuje rychlý a tragický obrat a snímek se láme do romantického a později opět ryze psychologického dramatu. Skvěle funguje provázání děje s obsahem písní. K hercům bez výhrad a Neil Jordan má speciální pochvalu za výtečný scénář. (16.10.2007)

Z celého filmu je pre mňa najzaujímavejšia podivná postava Fergusa a tam môj záujem aj končí. Začiatok príbehu hrá na city a koniec na plač (u mňa skôr tendencie k zúfalstvu, nedokázala som si spojiť prvú a druhú časť filmu). Nie som žiaden cynik, skôr naopak, no tentokrát ma nevšedné a podivné drama emočne nechalo chladnou a tak idem proti prúdu s hodnotením. (12.11.2008)

Pro zatím určitě nejlepší film Neila Jordana. Na Dil jsem to teda nějak poznal (ty rysy v obličejí a velký pracky ho/ji porzradily), ale stejně to bylo překvapující, protože jinak jsem vůbec nevěděl, o čem to má být. Skvěle skloubená tématika IRA a transexuality, skvěle zahrané a uvěřitelně přirozené a přirozeně uvěřitelné. Víc než Dil se mi líbila postava Ferguse/Jimmyho, kterýho se svým klidným ksichtem zahrál Stephen Rea, čimž jsem si ho oblíbil. Je to zížitek, který myslím nemá ve světě filmu tématicky obdoby. (01.04.2008)

Pro mé hodnocení je klíčová postava Dil, respektive výkon Jaye Davidsona. Kdo má pro tohoto herce, v němž se talent a charisma spojily v přímo vražedné kombinaci, slabost, nemůže hodnotit nízko. Bez něj bych film možná hodila i do odpadu:) Zápletka naprosto šílená (ten, kdo jí vymyslel, si zasloužil buď Oscara nebo Bohnice), ale funguje, aspoň na mě jo. Její originalita a kouzlo (kterému hodně pomáhá i melancholická hudba Anne Dudley) jsou důvodem, proč zhlédnout tento zvláštně přitažlivý film. (25.11.2011)

Interesantně vykreslená psychologická drobnokresba, především pak vztah dobrosrdečného vojáka a černého zajatce, který se v druhé polovině víceméně plynule přelévá na velmi zvláštní a osobní milostný vztah ve kterém hraje roli jedna z nejzvláštnějších žen v historii filmového plátna. Postavy jsou rovněž výtečné s obrovskou emocionální základnou. Jednu chvíli divák smutní, aby se několik okamžiků na to usmíval. Jordan dokáže s člověkem zamávat způsobem nevídaným a jedno klíčové zjištění cca v polovině filmu je skutečně hutná záležitost pro otrlé. (12.10.2007)