Hra na pláč

Podivný film a to hned z několika důvodů. První polovička(možná spíše třetina) se odvíjí v duchu filmů, v kterých IRA unese někoho a žádá za něj někoho. Vyvine se z toho přátelství dvou muž, z čehož jeden má brzy zemřít. Druhá část je o snaze věznitele odcestovat do Londýna a poznat tu ženu, o které tolik básnil muž, který strávil své poslední okamžiky s ním.Vše je tu jinak než vypadá a celé je to, na můj vkus, příliš naplánované a čitelné. Jak si tak všímám, mnoho lidí zde bylo překvapeno jedním zásadním zvratem, který mě však byl od první chvíle jasný(asi záleží na vnímavosti). Bez této "třešničky na dortu" není Hra na pláč ničím výjimečným. Neil Jordna je zvláštní režisér, od kterého divák někdy neví co čekat a to trochu sráží jeho nepopiratelnou kvalitu (v některých filmech to nelze popřít, viz. např. Interview s upírem). Hra na pláč není filmem pro každého, své diváky si rozhodně najde, ale 89% na čsfd neodpovídá skutečným kvalitám tohoto snímku. (04.12.2007)

Scénář: Neil Jordan .. Zvláštní počin, který klame tělem a to doslova (kdo uvidí, pochopí). Začne nenápadně, ale rychlým sledem přejde na vypilované psychologické drama o vztahu únosce a jeho oběti (pro mě nejlepší část filmu). Pak následuje rychlý a tragický obrat a snímek se láme do romantického a později opět ryze psychologického dramatu. Skvěle funguje provázání děje s obsahem písní. K hercům bez výhrad a Neil Jordan má speciální pochvalu za výtečný scénář. (16.10.2007)

Když tenhle film skončil, ani se mi nechtělo z kina odejít a nejraději bych si vytleskal ještě jednu projekci navíc. Co k tomu dodat. Já předtím ani netušil, na co to vlastně jdu, ale pak jsem byl naprosto konsternovaný. Více takových filmů, Neile Jordane !! Od toho filmu si bezpečně pamatuji nejen režiséra, ale i herce Stephena Reu, Foresta Whitakera a Mirandu Richardsonovou. A stejně tak i Jay Davidsona, jenž se ale pak ukázal už jen ve Hvězdné bráně. (26.07.2002)

Extrémně nevyrovnaný počin. Dva poměrně soběstačné celky - stockholmský syndrom v Irsku a lehce almodovarovská londýnská romance - by mě bavily odděleně, jejich spojení ale nedopadlo moc dobře. Filmu by určitě slušelo, kdyby byl roztříštěn na několik povídek, mnohem lépe bych se smiřoval s výkyvy nálady a rytmu jednotlivých fragmentů. Takhle tady máme trochu akce, trochu srandy, trochu romantiky, trochu psychologie, sem tam pindík, sem tam krev. To vše v nemastném-neslaném obalu Jordanovy podprůměrné režie. Meh. (05.08.2013)

Vždyť je to jen kus masa. … Krásně jsem si to vychutnal. – (smích) – Já si to vychutnal. Byls fakt skvělej. Věř mi. Fergus je v podstatě dobrý člověk. Zřejmě ale vyrůstal ve špatné společnosti, a tak nakonec skončil jako dobrovolník u IRA. Psychologické drama o hrůzách jedné ostrovní války se poněkud nečekaně zvrhne v psychologické drama o jedné netradiční lásce. Překvapivě je v druhé části mnohem víc násilí než v té první a tak vůbec je místy dost drsná. Sbíral jste už někdy zuby zlámanejma prstama? V první části vlastně jen vojáci rozstříleli úkryt teroristů. Vše, kromě vztahu Ferguse s vězněm, jde do pozadí a už tady se režisér dotýká choulostivých témat. Po srážce Jodyho s vojáky pak musí Fergus splnit slib, a tak odjíždí do Londýna. No a zde se to po krátké idylické romanci začíná zamotávat. Závěr zůstal otevřený, takže se nakonec můžeme jen dohadovat, jak vztah Ferguse a Dil skončí. …a škorpión odpoví: Nemůžu za to, jsem už takovej. (12.06.2008)