Hra na pláč

Tak konečně už vím ve kterém filmu jsem slyšela (poprvé!!!) tuhle úžasnou bajku. . „Štír a žába: Štír se chce dostat přes řeku na druhý břeh, ale neumí plavat. Jde za žábou a požádá ji, aby ho převezla na druhou stranu.Žába na to: Já tě převezu a ty mě bodneš. Štír nesouhlasí. - Kdybych tě bodnul, tak bychom šli ke dnu oba. Žába nad tím chvilku přemýšlí a nakonec přijímá.Vezme štíra na záda a vrhnou se do vody. Asi v půli cesty ucítí pálivé bodnutí v boku a dojde jí, že ji štír přece jenom bodnul.A jak se pomalu potápí do vln, zakřičí: Proč jsi mě bodnul? Teď se oba utopíme A štír na to: - Nemohl jsem si pomoci, mám to už v povaze. A jaký je v tom význam? Význam je v tom, co říká. Štír udělá to, co má v povaze.“Velmi zvláštní film o závazných závazcích, o podivném přátelství, o velmi zvláštním vztahu a o tom, co každý z nás má v povaze. Jak jsem mohla na tenhle film zapomenout? To vážně nevím, ale bajku znám.. dosud!!!! (21.12.2005)

Snímek se skvělými, více i méně očekávanými zvraty, které posouvají film jakoby naprosto někam jinam. Film o tom, jak je láska komplikovaná, vlastně natolik, že ani sami její aktéři vlastně nejsou schopni poznat, jestli milují, co nebo koho milují, a jak moc jsou pro svou lásku schopni obětovat. Stephen Rea úžasný, Jaye Davidson nádherný a samozřejmě skvělý Jim Broadbent ve vedlejší roli. Ale ten příběh... (02.03.2016)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)

Neil Jordan opäť raz neprekročil svoj tieň. Nebolo to zlé, ale zase som ani netlieskal od nadšenia, podobne ako v predchádzajúcich jeho snímkoch, z ktorých mi doposiaľ vychádza ako víťaz Interview s upírom. Námet a pointa sú síce hodne silné, ale ich pretavenie do filmovej podoby stráca hlavne po dramatickej stránke. Až moc často sa tu striedajú veľmi silné pasáže s tými slabými a nudnými, čoho výsledkom je len neutrálny pocit. Keby tu nebola taká špičková, chytľavá muzika a perfektný Stephen Rea, tak idem s hodnotením ešte nižšie. 70/100 (07.09.2016)

První třetina filmu je tak neskutečně nudná a debilní, že jsem to tady zapíchnul a další pokračování si přečetl raději ve spoileru k filmu. Když si rukojmí a terorista začnou povídat o sportu, respektive když si jakékoliv dvě postavy v jakémkoli filmu (kromě sportovního, ale na ten bych zase nekoukal) začnou povídat o sportu, znamená to pro mě, že buďto scénáristovi došly nápady na další duchaplnou konverzaci anebo má v hlavě opravdu nasráno. Výsledek je pocit, že s tím zbytečně ztrácím čas. Oprava: Nakonec jsem to dokoukal, a musím uznat, že druhá část filmu už má trošku atmosféru, zejména teda ta scéna, když Dil ve žlutých šatech zpívá v baru... To jsem se málem udělal. Takže opravuji z * na ***. (15.04.2012)