Hra na pláč

Neil Jordan opäť raz neprekročil svoj tieň. Nebolo to zlé, ale zase som ani netlieskal od nadšenia, podobne ako v predchádzajúcich jeho snímkoch, z ktorých mi doposiaľ vychádza ako víťaz Interview s upírom. Námet a pointa sú síce hodne silné, ale ich pretavenie do filmovej podoby stráca hlavne po dramatickej stránke. Až moc často sa tu striedajú veľmi silné pasáže s tými slabými a nudnými, čoho výsledkom je len neutrálny pocit. Keby tu nebola taká špičková, chytľavá muzika a perfektný Stephen Rea, tak idem s hodnotením ešte nižšie. 70/100 (07.09.2016)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)

První třetina filmu je tak neskutečně nudná a debilní, že jsem to tady zapíchnul a další pokračování si přečetl raději ve spoileru k filmu. Když si rukojmí a terorista začnou povídat o sportu, respektive když si jakékoliv dvě postavy v jakémkoli filmu (kromě sportovního, ale na ten bych zase nekoukal) začnou povídat o sportu, znamená to pro mě, že buďto scénáristovi došly nápady na další duchaplnou konverzaci anebo má v hlavě opravdu nasráno. Výsledek je pocit, že s tím zbytečně ztrácím čas. Oprava: Nakonec jsem to dokoukal, a musím uznat, že druhá část filmu už má trošku atmosféru, zejména teda ta scéna, když Dil ve žlutých šatech zpívá v baru... To jsem se málem udělal. Takže opravuji z * na ***. (15.04.2012)

Tak konečně už vím ve kterém filmu jsem slyšela (poprvé!!!) tuhle úžasnou bajku. . „Štír a žába: Štír se chce dostat přes řeku na druhý břeh, ale neumí plavat. Jde za žábou a požádá ji, aby ho převezla na druhou stranu.Žába na to: Já tě převezu a ty mě bodneš. Štír nesouhlasí. - Kdybych tě bodnul, tak bychom šli ke dnu oba. Žába nad tím chvilku přemýšlí a nakonec přijímá.Vezme štíra na záda a vrhnou se do vody. Asi v půli cesty ucítí pálivé bodnutí v boku a dojde jí, že ji štír přece jenom bodnul.A jak se pomalu potápí do vln, zakřičí: Proč jsi mě bodnul? Teď se oba utopíme A štír na to: - Nemohl jsem si pomoci, mám to už v povaze. A jaký je v tom význam? Význam je v tom, co říká. Štír udělá to, co má v povaze.“Velmi zvláštní film o závazných závazcích, o podivném přátelství, o velmi zvláštním vztahu a o tom, co každý z nás má v povaze. Jak jsem mohla na tenhle film zapomenout? To vážně nevím, ale bajku znám.. dosud!!!! (21.12.2005)