Hranice lásky

Hranice lásky (za takový český název by měl dostat někdo na zadek) je drama první jakosti s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet. Základními stavebními kameny tohoto snímku jsou vypiplané dialogy a umělecké výjevy lásky, které nic a nikdo nepřeje. Julianne Moore je ve své roli naprosto fantastická a přesvědčivá - oscarová nominace byla skutečně na místě. Líbil se mi zvláštní způsob podání příběhu, kdy máte zpočátku trochu pocit, že scény jdou za sebou tak nějak náhodou, flashbacky musíte poznávat, ale v pokročilé fázi je vše vysvětleno a propojeno. Ke konci mě pak zchladil lehký závan fádnosti... ale to už bych chtěl vážně trochu moc. (28.07.2011)

Fiennes opět ukazuje, jak skvělý herec to je. Julianne Moore také, a ke všemu ještě, jak je krásná. O to více bych ocenila, kdyby se film mohl pochlubit i něčím víc, než obrovským počtem postelových scén; kvality si pořád cením více, než kvantity. V průběhu filmu jsem začala Sáru nenávidět a jejich láska se mi stala naprosto lhostejnou. Takže herci, prostředí, kostými a déšť byli sice špičkoví, ale monotóní děj, který udělal z lásky cosi nesmrtleného (a především neutichajícího, čemuž nevěřím) a ze zamilovaných hlupáky, hudba, která byla sice krásná, ale byla vůbec se mi k ději nehodila a oslava milenecké lásky (padlo tam nějaké slovo o špatném svědomí?) mě moc nebaví. (21.01.2009)

Je naprosto pochopitelné, že když někdo lásku projevuje žárlivostí, a smutek nenávistí, že asi nedopadne moc dobře. Maurice Bendrix mi byl, i přes sympatické obsazení, velmi nesympatický. Stejně tak i Sarah, a její ufňukaný přístup k životu. Nevím proč mám takové lidi sledovat, a už vůbec nemám chuť s nimi soucítit. (18.09.2011)

OBSAHUJE SPOILERY (ASI): Ralph Fiennes musí mít slušnou kládu, jinak nedokážu pochopit, proč se do něj Julianne tak zamilovala. Celou dobu se chová jak totální hajzl/kretén, kterej si chce za....souložit a ona ho celou dobu miluje bez zjevného důvodu. Nakonec se všechno vysvětlí pomocí deníků (heuréka, tohle napsat, to musel být pan scénárista) a on ji tím, že se k ní vrátí vlastně v podstatě zabije (to alespoň vyplývá z téhle slátaniny). Nakonec je na všechny nasranej a ten fór se znamínkem doráží film lépe než pažba příslušníka SS. A abych nezapomněl, všechno obklopuje vlezlý, dokola se opakující hudební motiv. Půl hvězdičky za každý prso Julianne Moore. Kdyby jich měla osm, dám klidně 4. (22.01.2011)

Tenhle film mě odrovnal ve všech směrech, protože: Dokonale brnkl na moji romanticko-trpitelskou duši lačnou po emocích, bolesti, rozkoši a nevím čem všem ještě, co neodmyslitelně patří k té vytoužené snové lásce a vášni, po které touží snad každá ženská. Možná i chlap, nevím? Perfektní v každém okamžiku, dostal mě příběh a dostala mě Julianne Moore. Doteď pro mě byla jen dobrá herečka a ošklivé káčátko, taková nemastná neslaná ledová královna. Tady na mě působila skoro jako zjevení, ač jsem ženská, nemohla jsem se na ni vynadívat. Dostal mě i Ralph Fiennes, doteď pro mě jen nudný zženštilý typ a strašně se mi líbil i Ian Hart, ten ušák ušatej zahrál roli detektiva-otce z let čtyřicátých tak přesvědčivě, že jsem skoro vrkala blahem. Krásné byly i milostné scény - bylo jich hodně (správně :), ale hlavně! Byly tak minimalistické a přitom tak otevřené a všeříkající, až to bralo dech. Opravdu si nepamatuju, kdy by mě nějaký film dostal tak jako Hranice lásky. Já jsem z tohohle filmu opravdu úplně vyřízená, moji milí přátelé, úplně hotová. Možná je to na tom komentu i trošku poznat.. :) (29.05.2008)