Přízrak univerzity

Já se bavil maximálně. Z temné detektivky s humornými prvky film přerostl v hodně absurdní vyvražďovačku až čističku všeho, co bylo v blízkosti. Vynikající bylo varování mladšího detektiva svému staršímu kolegovi, obzvlášť vzhledem k tomu, co následovalo. Samozřejmě jako vraha jsem tipoval v průběhu filmu skoro každého. Jen toho, kdo jim nakonec byl, jsem neodhadl. (14.04.2005)

Slasher nikdy nepatřil k mému nejoblíbenějšímu hororovému subžánru. Vyjma starých klasik mě v poslední době pro svoji brutální přímočarost zaujala snad jen Noc s nabroušenou břitvou. Nicméně na španělský Přízrak univerzity jsem se docela těšil už pro jeho evropský původ...a dostalo se mi zklamání. Těch pár kladů, které pramení z výše uvedeného ( prostředí, neokoukaní herci apod.. ) naprosto zválcovaly zápory v podobě neuvěřitelných absurdit ve scénáři až jsem si občas myslel, že tvůrcům buď přeskočilo, nebo mají nějaký úplně zvrácený smysl pro humor. Osobně mě navíc dost iritovala postava Škorpiona. Chtěl jsem se původně na detaily povznést a dát tři, ale víc než dvě hvězdičky prostě nevymáčknu. (04.09.2007)

Úvodní vraždu v kapli jsem si pustil dvakrát, abych se přesvědčil, jestli to tvůrci myslí vážně... bohužel mysleli. A vůbec, vyvraždovačkám s maskovaným vrahem, který své oběti bodá nožem a bodá a bodá a pak pro změnu zase bodá a jestli ho nezabili, tak bodá dodnes už dávno odzvonilo. Dokud někdo nepříjde s oživením (jako to udělal Vřískot 1), budu tomuhle typu hororu solit odpad ostošest. (16.01.2011)

Šialený vrah sa potuluje univerzitou. Je maskovaný. Používa bodnú zbraň. Vyberá si prostoduché prsatice. Komunikuje prostredníctvom moderných technológií. Rád sa objavuje na toaletách. Obeti, ktorá ho chce demaskovať, ochotne vyhovie... Niekto tu jednoducho príliš pozeral Vreskot, čo by príliš nevadilo, pokiaľ by ním nebol fascinovaný do takej miery, že stráca sebaúctu. Tu už nejde o štýlový horor, ale o nedostatok inšpirovanosti. Rovnakým neduhom trpí napr. i del Torova hollywoodska prvotina Mimic (votrelecké filmy, najmä trojka). Zatiaľčo sa však Mimic snaží o "pozitívnu recykláciu", Prízrak univerzity sa nesnaží (takmer) o nič. A zabúda na retrospektívne vedomie diváka, čo prezrádza i neúctu k percipientovi. Tam, kde by talentovanejší autor využil mystickú atmosféru neskorogotického Španielska (Salamanca) a filmu tak dodal príchuť Mena ruže, náš režisér radšej siahne po soft porne (mimochodom dobrom). Film ale kupodivu vôbec nie je až taký zlý, ako by sa mohlo podľa predchádzajúcich riadkov zdať, možno z prostého dôvodu, že ide o film španielsky (čím to, že v každom španielskom filme je vždy hneď niekoľko supercharizmatických hercov?). Scéna vraždy narkomana aranžovaná v psychedelickom štýle s citáciou Deep Rising a obrazov abstraktného expresionizmu je dokonca úžasná a ani vrahovo "predátorské" videnie neurazí. Je to béčko, na ktoré sa dá pozerať viac než raz, vaše srdce si však pravdepodobne nezíska. Mimochodom, súčasné horory a thrillery sú príliš zaťažené technológiami (mobil, e-mail, TV, PC, kamera, video, watchman...), čo na strašidelnosti vôbec nepridáva - technokraciu divák intuitívne vníma ako krajne neosobnú, čo s iracionálnou podstatou strachu nemá nič spoločné. Buď prídem s prvotriednym scenárom, alebo na súčasné pípajúce hračky rovno zabudnem. (07.12.2004)

Chabý španielsky pokus o variáciu na americký slasher, ktorý však neprináša do žánru nič nové a ani zaujímavé, teda nesie sa na vlnách béčkovej produkcie a okrem jednej vizuálne intresantnejšej scény - psychedelická vražda narkomana - neponúka prakticky nič zaujímavé, resp. nič, čo by sme už nevideli mnohokrát v zámorskej konkurencii. Vraždy sú, teda až na tú, ktorú som spomínal, zúfalo nenápadité, i keď režisér sa snaží o čo najkrvavejšie prevedenie, no a dobrú mienku filmu nerobia ani herecké výkony. Horor má v Európe bohatú tradíciu, no tento plagiát amerických béčkových vyvraždovačiek, okorenený pár sexuálne dráždivejšími scénami, mu príliš dobré meno nerobí. (07.11.2007)