Purpurová růže z Káhiry

V tomhle filmu si Allen pohrává s nadpřirozenou zápletkou, která je jinak v jeho tvorbě dost ojedinělá: filmová postava uteče z plátna a zkoumá reálný svět, sama však zná jen dokonalý svět na stříbrném plátně, kde jsou vždycky padouši po zásluze potrestáni a láska dojde svého naplnění. Nutně tedy musí narazit - a náš reálný svět to v téhle konfrontaci prohrává na celé čáře. Ač se tedy jedná o zápletku nadpřirozenou, musím konstatovat, že se drží velmi při zemi a působí přesvědčivě - kdyby hypoteticky nějaká postava jednoho dne z plátna skutečně utekla, troufám si odhadnout, že by vše dopadlo nějak podobně. Allen je v Purpurové růži stále v plné formě a dokazuje, že je i skvělým režisérem, nejen hercem a scénaristou (jak ho známe odjinud) - například jak dokázal úžasně napodobit filmy 30. let, to se jen tak nevidí (za zmínku stojí skvělá práce s herci, přestože o Allenovi kolují historky, že herce nechá dělat co se jim zachce - zjevně to není pravda). Purpurová růže je pro allenofily povinný kus! (15.05.2005)

S tímto filmem můžu definitivně říct, že mě Woody Allen baví a přišla jsem mu na chuť. S opuštěním plátna sice přišel už Pavel Juráček v šedesátých letech, ale tady je to použito naprosto skvostně!! Od začátku až do konce to krásně šlape, nenašla jsem žádná hluchá místa. Sice nemůžu říct, že bych se za břicho popadala, ale bavila jsem se velice dobře. (26.06.2018)

Jedná ze zásadních výtek filmových kritiků, kterou většina diváků nejen nesdílela, ale ani nechápala, směřovala proti odtržení filmového světa od skutečnosti. Film má reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se. Woody natočil zábavnou hříčku o filmovém průmyslu jako tradiční továrně na sny, kam se chodíme schovat před bídou každodenní ubíjející reality. Filmová postava se jednoho dne vzbouří a rozhodne poznat skutečné city a skutečný život a osloví divačku ve filmovém sále. Následuje romance jak z těch nejpokleslejších dílek červené knihovny okořeněná Allenovým ironickým nadhledem, která má ovšem pro vyznavače žánru červené knihovny poněkud bolestné zakončení. Purpurová růže je komedie, ale narozdíl od raných Woodyho dílek není založená na hláškách a bláznivých gazích. Milé obsazení, Woody už tady jasně dokázal, že jeho nejsilnější parketa je práce s herci a propracované dialogy. Celkový dojem: 85 %. (27.10.2013)

Poměrně netypický Woody,ale přesto(nebo právě proto) řadím Purpurovou růži z Káhiry mezi jeho vůbec nejlepší filmy.Film je to kouzelný,pohádkový,ale z docela drsným a realistickým vyzněním.Konec je vůbec skvělý.Dvojice Mia Farrow a Jeff Daniels je okouzlující.Prostě nádherná pocta starým filmům a době,ve které se natáčeli. 85 % (20.08.2009)

Další z nezapomenutelných filmů Woodyho. Překvapuje mě, jak je jeho tvorba tematicky rozmanitá. Tentokrát zvolil romantický motiv a krásně k tomu využil prvky fikce. Ačkoliv zde sám Woody tentokrát nehraje, vůbec to nevadí, protože málokterý jeho film vám tak skvěle představí jeho osobnost a myšlenky. Navíc Mia Farrow a Jeff Daniels hrají takřka dokonale, takže jeho absence ani trošku nevadí. 9/10 (18.03.2008)